Moudré z nebe: Svět dospělých očima dítěte

Autor: Richard Skolek

Nakladatelství: Backstage Books

Rok vydání: 2015

„Po plavání jsme šli do krypty kapucínů, kde jsem se moc bál, protože tam všude leželi nějací mrtví páni a byli takoví hodně jetí, no já se jim divím, že je to baví, pořád jim tam někdo chodí a vokukuje je, to já bych raději ležel někde jinde, no ale protože jsem byl statečnej a zvládl jsem kryptu, tak jsme za vodměnu šli do kapucínský cukrárny na rakvičku, babičce se to zdálo hrozně vtipný, já jsem to teda moc nepochopil, ale vona se vůbec směje takovým divným věcem, minule se třeba hrozně řehtala, když jí strýc Petr z Rakouska přivez Mozartovy koule, to dostala takovej záchvat, že jí až tekly slzy.“

Psali jste si jako děti deník? Já ne, respektive velmi často jsem začala, ale nikdy jsem nevěděla, co bych si tam vlastně měla psát, tak jsem toho zase zanechala. Ale po přečtení téhle knihy si říkám, že jsem u toho mohla vydržet a kdo ví, jaké skvosty bych si za pár desítek let přečetla :-).

Zdroj: kosmas.cz

Nedá se říct, že by kniha měla vyloženě děj, jedná se opravdu o jakýsi deník. Ale nebojte se, nečeká vás nezáživný výčet denních činností hlavního hrdiny. Jsou to spíše střípky ze života malého kluka, který s údivem a mírným mudrlantstvím popisuje své zážitky, vztahy a události v rodině a často se zamýšlí nad věcmi, které nám dospělým přijdou normální a samozřejmé, ovšem v dětské mysli vypadají záhadně a nelogicky. Kniha vychází z osobnosti a zážitků autora, vypravěčem je tedy malý rozumbrada, tlouštík se svérázným postojem ke sportu, který má ve všem tak trochu zmatek a zároveň jasno :-).

Zdá se, že vyprávění plyne nezávisle na autorovi, neboť hlavní hrdina přeskakuje z myšlenky na myšlenku a polovina jeho úvah zdánlivě nedává vůbec žádný smysl. Takhle nějak si představuji, že to musí vypadat v mé hlavě :-). Věty jsou místy nekonečné a hloubání chaotické, ale kupodivu se to čte dobře, bez jakýchkoliv zádrhelů. Naštěstí je celá kniha rozdělena na kratší textové útvary, takže nehrozí, že by se v tom člověk ztratil.

S vtipem a humornou nadsázkou autor odhaluje svět dospělých, kteří si vůbec neuvědomují, jak jsou pokrytečtí, ambiciózní ve vztahu ke svým dětem a hlavně už úplně zapomněli nazírat na svět dětskýma očima. Řada situací je tak velmi úsměvná, a člověk si rázem vzpomene na své dětství, kdy mu svět velkých dospěláků připadal jako jedna veliká záhada.

„Šli jsme teda s mamkou na procházku a viděli jsme novou radnici, která je celá skleněná, je tam vidět skoro až na záchod, což mi přišlo dost divný, že tam by člověk zrovna chtěl mít klid, ale mamka říkala, že to je tahleta korupce, že syn pana starosty má firmu na mytí voken a že ten kapitalismus má holt nějaký díry, prej to nemám nikde vopakovat, tak já to nikde nevopakuju, protože tomu stejně moc nerozumím.“

Jak tvrdí anotace, nenaleznete zde žádnou literární uhlazenost, autor psal jak mu zobák narost, obecnou češtinou se text jen hemží, ale perfektně se to hodí ke stylu vyprávění (i když Volomouc jsem teda musela chvíli rozdýchávat :-D). Pokud si potrpíte na spisovnou a korektní češtinu, bude vám při čtení zřejmě trochu těžko.

Autor je jen o dva roky starší než já, tudíž jsme prožívali dětství téměř ve stejné době. Bylo opravdu milé zavzpomínat na doby, kdy jsme četli Foglara, koukali na Pobřežní hlídku, sbírali pogy a pařili na dneska již historických počítačích první střílečky. Ach, to byly časy :-).

Suma sumárum, kniha vás nijak zásadně literárně neobohatí, nicméně pokud se chcete na chvíli vrátit do dětství (obzvláště ti, kteří vyrůstali v devadesátých letech) a přečíst si něco netradičního, tak proč ne.

Za příjemný čtenářský zážitek děkuji přímo autorovi Richardu Skolkovi (díky za to věnování), a pokud vás kniha zaujala, nyní vyšlo druhé vydání pod křídly vydavatelství XYZ, které je oproti původní knize doplněno ilustracemi. Neváhejte :-).

Četli jste knihu? Jak na vás Moudré z nebe působilo?