Autoři: Markéta Zahradníková,
Zbigniew Czendlik
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2017
„Kázání má být jako minisukně. Krátké,
přiléhavé a něco krásného by mělo skrývat.“
Pod pojmem farář
si představím zasmušilého, nudného patrona, posedlého asketickým životem a
odtrženého od reálného světa, který bez špetky humoru hlásá křesťanskou víru. Zbigniew Czendlik ovšem ukazuje, jak
mnoho může být tato představa vzdálena skutečnosti (kromě té lásky k Bohu),
a díky mu za to. Vždycky jsem si myslela, že křesťanská církev je zkostnatělá
instituce, která přežívá z dob minulých a současnému modernímu člověku nemá
co nabídnout. Pokud by si ovšem církevní představitelé vzali příklad
z tohoto obdivuhodného muže, myslím, že by ledacos mohlo být jinak.
Zbigniew Czendlik je římskokatolický
kněz polského původu a již řadu let je lanškrounským farářem. Kniha je psána
formou rozhovoru. Začneme pohledem na jeho dětství a cestu ke kněžskému
povolání a dotkneme se těžkostí, které musel zvládnout a překonat. Lehce
pronikneme do jeho vztahu k Bohu a také k celebritám jako je Lucie Bílá.
Dozvíme se jeho názor na křesťanství jako takové, dodržování křesťanských
hodnot a slibu celibátu. Najdeme zde zkrátka odpovědi na řadu palčivých otázek,
které byste římskokatolickému knězi možná rádi položili, ale nemáte k tomu
odvahu. Tento úděl na sebe vzala Markéta
Zahradníková, která svou zvědavost rozhodně nedrží na uzdě.
Tahle kniha
je zajímavým vhledem do života jednoho obyčejného faráře. I když slovo obyčejný
možná nebude to pravé, neboť Zbigniew
Czendlik svým vystupováním v médiích a na veřejnosti patří spíš
k těm neobyčejným :-).
Rozhodně má svými myšlenkami lidem co nabídnout, a nemusíme být nutně věřící či
křesťané, myslím, že i zapřisáhlí ateisté najdou v jeho slovech inspiraci.
Czendlik své názory a myšlenky
prokládá vtipy, příběhy, zajímavými podobenstvími, bonmoty a různými životními
pravdami, které jsme sice každý slyšeli asi milionkrát, ale málokdo z nás
je skutečně žije. Zbigniew neboli
„Zibi“, jak mu říkají jeho přátelé, je dává do nových souvislostí a
z jiného pohledu ukazuje, že víra a láska nejsou jen prázdné a přechozené
pojmy, ale důležité věci, bez kterých by život za moc nestál. To jen my lidé
z toho děláme neuvěřitelně komplikovanou vědu.
Lanškrounský
farář také odhaluje, jak vnímá sám sebe a jak ho hodnotí ostatní, jak se
vypořádává s osamělostí, která je nutnou průvodkyní každého muže, který se
vydal cestou tohoto nelehkého povolání. Ukazuje, jak se baví s Bohem a jak
je někdy těžké stát si za svým. Zvědavým čtenářům vysvětluje, proč se nebrání
hospodám, proč rád vypadá k světu a také kde má církev své kostlivce ve
skříní a kde všude vidí prostor pro zlepšení a změnu. Je lidský, upřímný, mluví
jednoduše k běžným lidem a nemá potřebu se skrývat do hávu nedotknutelných
kněží.
Zbigniew Czendlik má rozhodně světu a
lidem co říci a jeho historky ze života jsou poutavé, poučné a nadmíru zábavné.
Kniha se čte lehce, ačkoli se někdy jedná o témata poměrně závažná. Zbigniew nemoralizuje, jen naznačuje,
kam by se dle jeho názoru měli lidé ubírat. Najdete zde pobavení, inspiraci a
možná vás to přiměje se zamyslet nad svým současným životem, udělat jeden dobrý
skutek navíc a pohlížet zcela jinak na soudobou církev a její hodnoty. A to je
rozhodně potřeba.
Četli jste
tuto knihu? Oslovila vás?