sobota 24. prosince 2016

Pozitivní týden #26

Vánoce jsou tady! :-D To mi stačí ke štěstí samo o sobě, ale i tak bych ráda pár věcí vypíchla:

Malý princ
Letos jsme místo tradičních vánočních filmů zhlédli Malého prince. Měla jsem trochu obavy, zdali se tvůrcům podaří zachovat kouzlo této krásné knížečky, ale s potěšením můžu říct, že film je velmi povedený. Ačkoli se striktně nedrží předlohy a část příběhu je zkrátka klasická pohádka o tom, že důležití dospělí se ženou za penězi a zcela ztratili schopnost být dětsky spontánní, poetičnost Exupéryho díla zůstala zachována. Snímek je příjemný, místy dojemný a plný emocí a s hudbou, která dokonale podtrhuje celou atmosféru. Moc se mi líbila i netradiční animace, která ve filmu vyjadřuje prostředí knihy.

Vánoční besídka
Když jsem chodila do práce, každoročně jsem se těšila na vánoční večeři s kolegy. Teď mám místo toho dětskou vánoční besídku, což je mnohem neformálnější záležitost :-D. Ale se sejít se s ostatními maminkami, ochutnat připravené cukroví a snažit se zabránit dětem, aby nám nezbořily byt, byl nakonec docela dobrý nápad.

Dálkový kurz tvůrčího psaní pro blogery
Nikdo není tak dobrý, aby nemohl být ještě lepší. V duchu této průpovídky jsem na nabídku, zda nechci absolvovat dálkový kurz tvůrčího psaní pro blogery, kývla téměř okamžitě. Psaní mě moc baví, ale už dlouho mám pocit, že bych potřebovala zpětnou vazbu jiného typu, než mi dávají mí čtenáři, kamarádi a rodina. Pokud vás zajímá, jak takový kurz probíhá, tak se těšte na článek :-).

Zdobení perníčků
Jedna  z mých nejoblíbenějších vánočních činností. Můžu popustit uzdu své kreativní fantazii a pořádně se výtvarně vyřádit. Letos jsem si konečně pořídila pořádné zdobítko, takže odpadlo rozčilování se s mikrotenovým sáčkem, u kterého poleva tekla všemi směry. Takže letos to šlo jedna báseň, dokonce i s prckem, který zdobení pojal stylem napatlat polevu na perníček a oblíznout :-D. Fotku výsledku nemám, neboť jsem to zapomněla vyfotit a teď už všechny visí na stromečku :-).

Předvánoční návštěva
Konečně se za mnou zase přijela podívat má zaneprázdněná sestra s kamarádkou. Už jsem je dlouho neviděla, tak mě návštěva opravdu potěšila. Pojaly jsme to ryze vánočně. Ozdobily jsme stromek, pily punč, vyrobily (a následně vyzunkly :-D) tři litry vaječňáku, snědly hromadu cukroví a jiných dobrot a koukaly na filmy. Bylo nám doma tak dobře, že jsme se ani nevypravily na vánoční trhy :-D.

Už nedočkavě čeká na dárky :-D

Já si vánoční čas neskutečně užívám a přeji i Vám krásné a kouzelné Vánoce a pořádnou knížní nadílku pod stromečkem :-).

Máte z Vánoc radost stejně jako já? :-)

pátek 23. prosince 2016

Krásné Vánoce!

Rok se s rokem sešel a na mě opět padá vánočně melancholická nálada a touha bilancovat. Letošní rok mi přinesl nejen krásnou a báječnou dceru, ale i poznání, že mateřství je sice nesmírně krásná, ale zároveň neuvěřitelně náročná záležitost a že nikdy nedokážeme odhadnout, co nám život přinese a kdo do našeho života vstoupí či ho naopak opustí.

Ledaskomu by se můj život zdál nudný, nezajímavý a svým způsobem ubíjející. Žádná rozjetá kariéra ani oslnivé cestovatelské zážitky, jen hračky, plíny a nekonečná únava... Ale ve skutečnosti je to úplně jinak. Mám dvě úžasné děti, obětavého a milujícího partnera, praštěnou ségru, která je mou nejlepší přítelkyní, knižní blog, který mě neskutečně baví, náš kočárkářský gang, který mě drží nad vodou v chvílích nejtěžších a taky víru v to, že ať procházím jakoukoli krizí, zanedlouho bude lépe -). A ač se to někdy nezdá a bude to znít jako to nejhorší klišé, tohle je to, co mě dělá doopravdy šťastnou.

Tímto vám, moji milí čtenáři, přeji krásné a kouzelné Vánoce, ať je strávíte obklopeni tím, co dělá šťastné vás :-).

sobota 17. prosince 2016

Sněží, sněží: A láska kolem běží

Autoři: John Green, Maureen Johnsonová, Lauren Myracleová
Originální název: Let It Snow
Nakladatelství: Yoli
Rok vydání: 2015

„Jeb mi vzal kelímek z ruky a postavil ho na stůl, pak se ke mně naklonil  přejel svými rty přes moje. Když se konečně odtáhl, byly jeho oči teplé jako rozpuštěná čokoláda. Usmál se a já se rozpustila taky.
Byl to ten nejkrásnější Štědrý den na světě.“

Ve své honbě za příběhy s vánoční tématikou jsem pochopitelně nemohla minout opěvovanou knihu Sněží, sněží. Asi už jsem na tenhle typ literatury vážně stará, protože zas taková bomba to nebyla, a kdybych to nečetla zrovna v předvánočním čase, kdy k mé spokojenosti stačí, aby se hrdinové brodili závějemi sněhu, pravděpodobně bych byla vyloženě zklamaná. Je to zvláštní, druhá oblíbená vánoční kniha Dárek z pravé lásky je v podstatě stejného typu a ta mě baví hodně, letos jsem ji četla už podruhé.

Zdroj: databazeknih.cz

V knize najdeme tři povídky, od každého autora jednu, které se v té závěrečně krásně provážou. V povídce od Maureen Johnsonové Zasněžený expres zjistíme, co se stane, když uprostřed štědrovečerní noci sněhová bouře nedovolí vlaku pokračovat v cestě, Vánoční zázrak Johna Greena nám ukáže, že mezi přátelstvím a láskou je někdy jen opravdu tenká hranice a Archanděl prasátek od Lauren Myracleové nás ujistí, že každý člověk se může změnit a že k tomu stačí vánoční anděl a jedno roztomilé miniprasátko :-).

Vzhledem k tomu, že se jedná o žánr young adult, nikoho nepřekvapí, že hlavní hrdinové jsou mladí lidé, kteří řeší větší či menší vztahové trable. Hlavním tématem knihy je tedy láska a také naděje ve šťastné konce. Už od prvního řádku je nám jasné, že povídka skončí happyendem a radostným objetím ústřední dvojice. Že to zavání jedním velkým klišé? To bezpochyby ano, ale láska a vztahy k Vánocům zkrátka neodmyslitelně patří, i ten největší cynik musí uznat, že rande či polibky za tiché romantiky sněhové nadílky mají zkrátka své neopakovatelné kouzlo.

Nejvíc se mi líbila povídka Zasněžený expres, byla opravdu vtipná, se zajímavou zápletkou, sice naprosto očekávaným závěrem, ale pobavila mě. Hlavním lákadlem celé knihy je autor John Green, ale bohužel zrovna jeho povídka byla ta nejslabší. Ačkoli jeho knihy mám ráda, tak tady jsem měla problém povídku dočíst do konce, postrádala spád i zajímavost. Postavy byly tak typicky greenovské, že to působilo až nudně a tentokrát mi nesedl ani jeho humor, škádlení mezi hlavními hrdiny mi přišlo příliš pubertální. Možná jsem už na tyhle knihy vážně stará. V Archandělu prasátek mě zase neskutečně štvala hlavní hrdinka, která byla prvoplánově protivná a zahleděná sama do sebe, zkrátka velmi nesympatická. Jistě, aby se člověk mohl změnit k lepšímu, musí mít nějakou tu nemilou vlastnost, ale čeho je moc, toho je příliš. Ale pozitivně hodnotím provázanost povídek, to se autorům opravdu povedlo.

Stejně tak hodnotím příznivě atmosféru knihy. Závěje sněhu, jiskřivý mráz, třpytící se sněhové vločky, období vánočních svátků... To všechno působí magicky a máte chuť věřit, že štědrovečerní noc je jedinečná a přání se plní na počkání. Takže pokud nemáte vysoké očekávání a jen toužíte po trošce zimní romantiky, bude tahle kniha ideální čtení v adventním období :-).

Líbí se vám Sněží, sněží? Jakou máte vy oblíbenou vánoční knihu?

středa 14. prosince 2016

Moudré z nebe: Svět dospělých očima dítěte

Autor: Richard Skolek
Nakladatelství: Backstage Books
Rok vydání: 2015

„Po plavání jsme šli do krypty kapucínů, kde jsem se moc bál, protože tam všude leželi nějací mrtví páni a byli takoví hodně jetí, no já se jim divím, že je to baví, pořád jim tam někdo chodí a vokukuje je, to já bych raději ležel někde jinde, no ale protože jsem byl statečnej a zvládl jsem kryptu, tak jsme za vodměnu šli do kapucínský cukrárny na rakvičku, babičce se to zdálo hrozně vtipný, já jsem to teda moc nepochopil, ale vona se vůbec směje takovým divným věcem, minule se třeba hrozně řehtala, když jí strýc Petr z Rakouska přivez Mozartovy koule, to dostala takovej záchvat, že jí až tekly slzy.“

Psali jste si jako děti deník? Já ne, respektive velmi často jsem začala, ale nikdy jsem nevěděla, co bych si tam vlastně měla psát, tak jsem toho zase zanechala. Ale po přečtení téhle knihy si říkám, že jsem u toho mohla vydržet a kdo ví, jaké skvosty bych si za pár desítek let přečetla :-).

Zdroj: kosmas.cz

Nedá se říct, že by kniha měla vyloženě děj, jedná se opravdu o jakýsi deník. Ale nebojte se, nečeká vás nezáživný výčet denních činností hlavního hrdiny. Jsou to spíše střípky ze života malého kluka, který s údivem a mírným mudrlantstvím popisuje své zážitky, vztahy a události v rodině a často se zamýšlí nad věcmi, které nám dospělým přijdou normální a samozřejmé, ovšem v dětské mysli vypadají záhadně a nelogicky. Kniha vychází z osobnosti a zážitků autora, vypravěčem je tedy malý rozumbrada, tlouštík se svérázným postojem ke sportu, který má ve všem tak trochu zmatek a zároveň jasno :-).

Zdá se, že vyprávění plyne nezávisle na autorovi, neboť hlavní hrdina přeskakuje z myšlenky na myšlenku a polovina jeho úvah zdánlivě nedává vůbec žádný smysl. Takhle nějak si představuji, že to musí vypadat v mé hlavě :-). Věty jsou místy nekonečné a hloubání chaotické, ale kupodivu se to čte dobře, bez jakýchkoliv zádrhelů. Naštěstí je celá kniha rozdělena na kratší textové útvary, takže nehrozí, že by se v tom člověk ztratil.

S vtipem a humornou nadsázkou autor odhaluje svět dospělých, kteří si vůbec neuvědomují, jak jsou pokrytečtí, ambiciózní ve vztahu ke svým dětem a hlavně už úplně zapomněli nazírat na svět dětskýma očima. Řada situací je tak velmi úsměvná, a člověk si rázem vzpomene na své dětství, kdy mu svět velkých dospěláků připadal jako jedna veliká záhada.

„Šli jsme teda s mamkou na procházku a viděli jsme novou radnici, která je celá skleněná, je tam vidět skoro až na záchod, což mi přišlo dost divný, že tam by člověk zrovna chtěl mít klid, ale mamka říkala, že to je tahleta korupce, že syn pana starosty má firmu na mytí voken a že ten kapitalismus má holt nějaký díry, prej to nemám nikde vopakovat, tak já to nikde nevopakuju, protože tomu stejně moc nerozumím.“

Jak tvrdí anotace, nenaleznete zde žádnou literární uhlazenost, autor psal jak mu zobák narost, obecnou češtinou se text jen hemží, ale perfektně se to hodí ke stylu vyprávění (i když Volomouc jsem teda musela chvíli rozdýchávat :-D). Pokud si potrpíte na spisovnou a korektní češtinu, bude vám při čtení zřejmě trochu těžko.

Autor je jen o dva roky starší než já, tudíž jsme prožívali dětství téměř ve stejné době. Bylo opravdu milé zavzpomínat na doby, kdy jsme četli Foglara, koukali na Pobřežní hlídku, sbírali pogy a pařili na dneska již historických počítačích první střílečky. Ach, to byly časy :-).

Suma sumárum, kniha vás nijak zásadně literárně neobohatí, nicméně pokud se chcete na chvíli vrátit do dětství (obzvláště ti, kteří vyrůstali v devadesátých letech) a přečíst si něco netradičního, tak proč ne.

Za příjemný čtenářský zážitek děkuji přímo autorovi Richardu Skolkovi (díky za to věnování), a pokud vás kniha zaujala, nyní vyšlo druhé vydání pod křídly vydavatelství XYZ, které je oproti původní knize doplněno ilustracemi. Neváhejte :-).

Četli jste knihu? Jak na vás Moudré z nebe působilo?

neděle 11. prosince 2016

Pozitivní týden #25

Nevyspání, zima a nulové sluneční světlo mají za následek to, že mi náladu dokáže zvednout kdejaká blbost. Tento týden například:

Nové díly Gilmorek
Gilmorova děvčata. Miluju je, zbožňuju je, uctívám je a zatím jsem nenašla seriál, na který bych se dokázala dívat pořád dokola. Raději nebudu přiznávat kolikrát už jsem všechny řady viděla, abyste mě neměli za cvoka. Kdyby to šlo, tak se stěhuju do Stars Hollow, chodím na jídlo k Lukovi a na páteční večeře k Emily. Takže vás asi nepřekvapí, že jakmile se objevily čtyři nové díly, musela jsem je vidět a to hned (což je se dvěma malými dětmi utopie a ze čtyř dílů se tak stala mnohadílná minisérie po deseti minutách :-D). Sice musím říct, že už to nebylo tak úplně ono, ale na obrazovce jsem byla stejně přilepená. Zkrátka parádní nostalgie.

Zdroj: gilmorova-devcata.cz

Kniha o hubnutí
Tohle mě nesmírně pobavilo. Zhruba měsíc po porodu mi k jiné objednané knize přišla publikace Hubneme se smoothies. Cože? Co mi tím kdo chce jako naznačit?? A ještě před Vánoci, kdy jsem se těšila, že kila navíc z neřízené konzumace cukroví budu schovávat za ta poporodní :-D. A korunu tomu nasadil můj milý, který dodal: „Super, koupím ti na Vánoce smoothie maker.“ Love him :-). Ale jinak je to kniha hezká, se spoustou receptů a návody, jak shodit nějaké to deko, ovšem nikdy jsem žádnou dietu nedržela a ani se do toho nehodlám pouštět, tak kdybyste o ni někdo měli zájem, daruji :-).

Kdo to chce? :-D

Cruelty free cukroví
Letos se ve mně nějak hnulo svědomí a s láskou ke všem živým tvorům máme všechno vánoční cukroví bez jakýchkoli živočišných produktů a palmového oleje, což mě docela dost těší. A protože synek si bude na cukroví pochutnávat taky, tak je i bez cukru a bílé mouky. Já vím, zní to asi dost nejedle, ale když máte ty správné recepty, tak je kupodivu docela dost dobré (alespoň to soudím z toho, že nám nějak podezřele rychle mizí z krabic). Takže letos se u nás mlsá s dobrým pocitem :-).

Hasičský výjezd
Vždycky jsem si myslela, že nadšení pro popeláře, bagry, buldozery, jeřáby a hasiče mají jen malí kluci, kteří na tyhle nevzhledné stroje dokáží koukat hodiny a hodiny (zatímco maminka pomalu přimrzá k chodníku), leč není tomu tak. Zažili jsme na procházce kompletní hasičský výjezd v plné polní. Tři houkající hasičská auta, ze kterých vyběhli hasiči v plné výzbroji mě zaujaly natolik, že jsem s nadšením koukala taky. A nejen proto, že zachránci byli dosti pohlední. Chápejte, adrenalin stoupá, vzrušení dosahuje vrcholu a to jsme byli jen pozorovatelé. Než se zhrozíte, co jsem to za necitu, že s radostí sleduji cizí neštěstí, tak dodávám, že to byl falešný poplach :-). Synek byl pochopitelně v sedmém nebi a stáli jsme tam tak dlouho, dokud jsme nezamávali poslednímu odjíždějícímu vozu. A tentokrát mi to ani nevadilo.

Vánoční výzdoba
Konečně jsem se vzmohla a zamořila náš byt vánočními ozdobami. Můj milý sice šílí, že uklizeno není, ale hlavně, že všude visí zvonečky, hvězdy a sobi, ale bez toho by to zkrátka nebyl ten pravý adventní čas. Já si teď každý večer zapálím svíčky, pustím koledy a užívám si těšení se na Vánoce :-).

Jaké jsou vaše drobné radosti? :-)

čtvrtek 8. prosince 2016

Portrét dámy: Svoboda ženy ve společnosti 19. století

Autor: Henry James
Originální název: The Portait of a Lady
Rok vydání originálu: 1969
Nakladatelství: VOLVOX GLOBATOR
Rok českého vydání: 2006
Překladatel: Kateřina Hilská

„Nejspíš ne. Až  moc ráda si děláš všechno po svém.“
„Ano, to je, myslím, pravda, ale vždycky chci vědět, co by člověk neměl 
            dělat.“
„Právě proto, abys to dělala?“ otázala se teta.
„Ne, ale abych si vybrala,“odpověděla Isabel.

Henry Jamesi, co jsi tím chtěl říct? Potíž s klasiky je ta, že napsat o přečtené knize článek není vůbec snadné. Někdy mám pocit, že jsem vlastně vůbec nepochopila, o co jde, a že se pod povrchem či mezi řádky skrývá něco, co mi zůstalo utajeno a že bych potřebovala, aby mi někdo dílo řádně rozebral (tímto zdravím svou učitelku literatury :-)). Stejný pocit, mám i po přečtení Portrétu dámy. Po prostudování autorova životopisu jsem si v tom udělala trochu jasněji, tak se na to pojďme podívat.

Obálka je vážně dost fádní a nezajímavá... 

Ocitáme se ve druhé polovině 19. století. Američance Isabel Archerové umírá otec a tak se vydává ke svým příbuzným do Evropy, konkrétně do Anglie. Zde půvabná a přívětivá žena vnese svěží vítr do jejich neměnného života, zvláště okouzlí svého nemocného bratrance Ralpha Touchetta, se kterým ji pojí vřelé přátelství. A nezůstane jen u bratrance, o ruku ji žádá bohatý lord Warburton, kterého k udivení všech odmítá, ačkoli by sňatek pro ni byl nesmírně výhodný. Stejně pochodí i její americký přítel Caspar Goodwood. Když její strýc umírá, odkáže jí značné bohatství, které ji zdánlivě dává křídla a najednou může dle svého přání poznávat svět, ale nakonec je právě onen obnos peněz důvodem, že Isabel končí v nešťastném manželském svazku, ze kterého není snadné uniknout.

Henry James nás nenechává na pochybách, že jeho cílem bylo rozebrat tehdejší společnost a její morálku a ideály. Američané ve velkém přesidlují do Evropy a tím nám autor nenápadně předhazuje rozdíl mezi zdánlivě moderně smýšlejícími Američany a přísně tradicionalistickými Evropany. Zároveň jako by se snažil pochopit veškeré zákruty ženského jednání a rozmarů  a rozdíly ve vztahu z pohledu muže a ženy. Ženské hrdinky  hrají v románu prim a setkáváme se s nejrůznějšími ženskými charaktery.

Isabel je nevšední hrdinka, se svou zvídavou myslí, otevřeným srdcem plným ideálů a touhou po poznání je jakousi oslavou ženské emancipace. Ač původně nemajetná se nenechá zlákat nabídkou k výhodnému sňatku a stojí si za svým přesvědčením, že si chce ponechat svou nezávislost a objevovat svět. Ovšem přes všechno své neutuchající nadšení je ve své naivitě stejně lapena a pod iluzí lásky se rozhodne provdat. Ovšem v manželství dochází ke střetu dvou zcela nesourodých bytostí, neboť její manžel vůbec není tak otevřený její nápadité mysli, jak se zprvu zdálo a od své ženy očekává, že ho bude bezmezně obdivovat a bez otázek poslouchat. A tak Isabel ztrácí iluze o svém životě a štěstí a snaží se pod vlivem sobeckého, egoistického a přízemního manžela ponechat si alespoň trochu volná křídla a zároveň nedat pod maskou manželského štěstí znát ostatním, jak hluboce se zmýlila.

Kontrast k této ženské postavě činí její nevlastní dcera Pansy, která je ve své bezbřehé poslušnosti vůči otci a snahy nevyčnívat a všem se zavděčit prototypem naprosto submisivní ženy. Madame Merlová je zdatná a nenápadná manipulátorka, která má svá tajemství. A Isabelina teta, paní Touchettová, je zase obrazem praktické, chladné a upjaté ženy. Henrietta Stackpoleová, Isabelina přítelkyně a zcestovalá americká novinářka, je naopak tornádem v konzervativní a úzkoprsé společnosti, která má co na srdci, to na jazyku, a není tedy divu, že řadě lidí není její osoba po chuti.

Mužské hrdiny vezmu jen ve zkratce. Myslím, že právě Gilbert Osmund (Isabelin manžel) je symbolem společnosti, která odmítá překročit své konvence a zažité tradice, ačkoli navenek se vyznačuje pózou moderní otevřenosti. Lord Warburton je ztělesnění uhlazeného britského aristokrata, Caspar Garwood naopak představitel obhroublého amerického muže a drahoušek Ralph Touchett je snad nejsympatičtější člověk z celé knihy, věrný Isabelin přítel, který ji s něhou z celého srdce miluje.

Kniha je místy docela těžkopádná. Autorovi nedělá problém se na několik stránek zastavit v salonu a během krátkého rozhovoru dvou postav rozebrat všechny jejich niterné pocity a myšlenkové pochody. Pohledy a letmé doteky se zdají být významné a autor se jim někdy věnuje víc než by bylo zdrávo. Proto jsou některé kapitoly opravdu zdlouhavé.

Co ovšem knize dává šmrnc, jsou břitké dialogy protkané nenápadnou ironií. Ačkoli postavy nevypustí z úst nic společenského nepřístojného, z jejich rozhovorů by se leckdy stěny pokryly jinovatkou. V dekorum zaobalený sarkasmus a urážky střídají chladné a strojené odpovědi. Jakoby autor nabádal čtenáře, aby odhalil faleš a přízemnost, která se pod povrchem ukrývá, a někdy se zdá, že se dané společnosti sám vysmívá a ukazuje, jak jsou všichni bláhoví a pošetilí.

Nebyla to úplně lehká četba, to přiznávám a myslím, že mi některé aspekty a významy tohoto románu stále unikají, ale jako obraz a kritika tehdejší společnosti to je rozhodně zajímavé.

Četli jste Portrét dámy? Máte rádi společensko-kritické romány?

úterý 6. prosince 2016

Příslib krve: Prachmistrovská jízda začíná

Autor: Brian McClellan
Originální název: Promise of Blood
Série: Prachmistři (1.)
Nakladatelství: Talpress
Rok vydání: 2016

„Tamás vytáhl z kapsy hrst nábojů a rozmačkal je v ruce. Zažehl prach padající mu z prstů a usměrnil jeho energii. Prkna pod Nikslausem vybuchla, vyletěla vzhůru a vyhodila vévodu do vzduchu, než po hlavě sletěl do vody.“

Nedávno jsem na tuhle knihu četla recenzi, kde se mluvilo o jisté podobnosti s dílem Brandona Sandersona, který je jeden z mých oblíbených fantasy autorů. To mi nedalo a hned jsem zvažovala, že ji pořídím příteli na Vánoce. Ovšem náhoda tomu chtěla, že jsem na ni hned druhý den narazila v knihovně. Sice musím vymyslet jinou knihu pod stromeček, ale rozhodně toho nelituju. Sanderson to sice není, ale rozhodně se jedná o slibný začátek zajímavé a neotřelé fantasy trilogie.

Zdroj: casopisxb1.cz

Hned na úvod jsme svědky státního převratu. Král je svržen a s ním popravena řada šlechticů. V Adru, jednom z Devatera států, začínají nové pořádky. Za převratem stojí polní maršál Támas, nadaný prachmistr, a jeho prachmistrovská kabala a jejich přívrženci. Za účelem dát lidem lepší život sestaví radu, která má vládnout místo krále. Ovšem jeden z nich je zrádce. Kromě toho má na Adro zálusk nenasytný sousední stát Kez. Tamás má tedy plné ruce práce, aby udržel mír, adranskou nezávislost a sám sebe naživu. A aby toho nebylo málo městem se šíří zvěsti o povolání bohů na zem a dávná magie se probouzí.

Prachmistři, privilegovaní, obdaření. Ti všichni mají v McClellanově světě nadpřirozené schopnosti, ale pochopitelně se od sebe liší. Prachmistři jsou díky střelnému prachu schopni neuvěřitelných výkonů se střelnými zbraněmi a sem tam nějaké to šňupnutí je dostává do prachového transu, kdy necítí bolest či se jim zostří smysly (komu to připomíná Sandersonův Mistborn?). Naproti tomu privilegovaní jsou schopni kouzel a magie nejtvrdšího kalibru a obdaření se musí spokojit pouze s jednou výjimečnou vlastností (i když taková schopnost, kdy není potřeba spánku, by se mi teď fakt hodila :-D). Přiznávám, že zpočátku jsem v tom měla trochu chaos, ale postupně se to všechno vyjasnilo. Příběh se odehrává v jakémsi pseudostředověkém světě – král, církev, poddaní, kláštery - nijak zvlášť originální, ale kulisy pro fantasy příběh jsou to naprosto ideální :-).

Hlavní kostra vyprávění je postavena na snaze Tamáse dát stát Adro zase do kupy a vyjít vstříc lepším zítřkům. Ale ať se snaží, jak chce, neustále mu plány někdo hatí a každou chvíli jde o život. Ovšem Támas je vojákem skrz naskrz, tak ho nějaká ta kulka či skrytá dýka nemůže vyvést z rovnováhy. Kromě udržení vojenského pořádku má také za úkol objevit tajemství zlomení božského slibu a klidný spánek mu narušují i dávní předchůdci privilegovaných, kteří se náhle objevili a hodlají povolat boha Kresimíra, což by mohlo mít za následek zkázu celého světa.

Akce stíhá akci, moc času na oddech autor čtenáři nedává, život hlavních hrdinů je téměř neustále na vlásku, takže nuda nehrozí ani minutku. Užijeme si obléhání i boj zblízka, úplatné vrahy i nestydaté intrikářství. Hrdinové jsou sympatičtí, bojují na pokraji svých sil a jejich nezdolná síla by mohla být vzorem. Nějakým hlubším rozborem postav se autor nezdržuje, ale právě proto je tempo svižné a stránky rychle ubývají. A aby to nebylo jen o válce a zabíjení, občas to autor proloží nějakou tou humornou poznámkou či vtípkem, takže ve výsledku je čtení nadmíru zábavné.

„Doktore, co můžete Charlemundovi předepsat?“
Doktor se na bezvládného arcidiocela podíval svrchu. „Arzén?“
„Ne, vážně. Něco, co by mu způsobilo slušnou bolest hlavy a značnou ztrátu paměti.“
„Kyanid.“
„Doktore!“

Ačkoli je to autorova prvotina, jedná se o velmi zdařilé dílo. A závěr slibuje, že autor teprve nabíral dech, takže v dalším díle se rozhodně máme na co těšit. Druhý díl s názvem Krvavé tažení už je na pultech knihkupectví a třetí díl Podzimní republika by se tam měl co nevidět objevit :-).

Zaujala vás tato fantasy kniha? Četli jste nebo chystáte se Příslib krve číst?

pátek 2. prosince 2016

Otolína a žlutá kočka: Krásně ilustrovaná „detektivka“ pro děti

Autor: Chris Riddell
Originální název: Ottoline and the Yellow Cat
Nakladatelství: Ella & Max, PRESCO GROUP, a.s
Rok vydání: 2016

„Otolína ráda řešila zapeklité problémy a vymýšlela chytré plány, ještě raději než se čvachtala v kalužích. Měla oči otevřené a uši nastražené pro případ, že by se setkala s něším neobvyklým.“

Asi začnu číst dětské knížky. Vážně. Úplně jsem zapomněla jak mohou být příběhy pozitivní, optimistické a vztahy nekomplikované. Po celou dobu čtení jsem si říkala, že mi kniha svým stylem něco připomíná a záhy jsem na to přišla – Kroniky Světkraje, které jako malá milovala má sestra. Není se čemu divit, neboť obě knihy pocházejí od stejného autora a ilustrátora. Chris Riddell tedy není na poli dětské literatury žádným nováčkem a musím říct, že kniha Otolína a žlutá kočka se mu vážně povedla.

         

Otolína je zvláštní dívenka se zálibou v netradičních sbírkách a pobíhání v dešti, která bydlí v mrakodrapu jménem Pepřenka. Její rodiče jsou nadšení cestovatelé, tudíž Otolíně tvoří společnost její přítel pan Moura, malý vlasatý tvor pocházející z norského močálu, který nemá rád, když mu někdo kartáčuje vlasy a déšť. Jednoho dne se Otolína dozví, že město zasáhla řada záhadných loupežných útoků, se kterými si policie neví rady. Kromě toho se pozoruhodně ztrácejí psí mazlíčci. A protože je Otolína zvídavá a s očima na šťopkách, nedá jí to a pouští se spolu s panem Mourou do vyšetřování na vlastní pěst. Podaří se jim kočičího lupiče vystopovat a zabránit další krádeži?

         

Začneme hezky od obálky. Ta je velice sympatická, červená se zlatými prvky a milou úvodní ilustrací, zkrátka zaujme na první pohled. Velikost knížky je tak akorát do dětských ruček a písmo je dostatečně velké, aby se nejmladším čtenářům dobře četlo.

Další, co je na knize lákavé a čím se kniha odlišuje od jiných dětských knížek, jsou velmi povedené ilustrace, které příběh bohatě dotvářejí. Tvoří převážnou část knihy a opravdu jsou moc hezké, nápadité a doplněné popisky a odkazy, takže se s textem vhodně prolínají (někdy máte pocit, že je to napůl komiks) a krásně rozvíjejí představivost malého čtenáře. Jediná škoda je, že jsou pouze černobílé (sem tam se objeví trocha červené), neboť kniha je o žluté kočce, která je ovšem žlutá jen na obálce a ve zbytku knihy je černobílá. Myslím, že barevnost by ilustracím rozhodně neublížila.

         

Samotný příběh je originální, mírně bláznivý a i přesto, že se jedná o jakousi detektivku pro děti, vůbec není hloupý. Právě naopak. Zápletka má hlavu i patu, rozuzlení má svou logiku a skýtá i ponaučení. Kromě toho nepostrádá ani vtipnost, některé nenápadné autorovy vtípky možná děti neocení, ale já se docela bavila. Kniha je určena pro děti od osmi let, proto jednoduchost čtení odpovídá, ale věřte, že to zaujalo i takového dospěláka jako jsem já :-).

         

Kniha se mi opravdu moc líbila, sice jsem ji slupla jako jednohubku, ale věřím, že zhruba osmiletému knihomolovi vydrží o dost déle. Určitě ji doporučuji, zvlášť pokud hledáte dárek k Vánocům pro malého školáka. S Otolínou neuděláte chybu. A pokud vás tato chytrá dívenka a její parťák zaujme, vězte, že s jejich dalším dobrodružstvím se můžete setkat v knize Otolína ve škole.

Za mimořádně příjemný zážitek děkuji společnosti PRESCO GROUP, a.s., Otolínu můžete zakoupit v jejich internetovém obchodě presco.cz.

Jaká byla vaše oblíbená dětská kniha?

středa 30. listopadu 2016

Kvítek karmínový a bílý: Lesk a bída viktoriánské prostitutky

Autor: Michel Faber
Originální název: The Crimson Petal and the White
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2014
Překladatel: Viktor Janiš

„Jmenuji se Sugar – a jestli ne, tak lepší jméno neznám.
Jsem takzvaná Padlá žena, ale ujišťuji vás, že jsem nepadla sama – strčili mě. Mrzký muži, věčný Adame, obviňuji tě!“

Tuhle knihu jsem měla na seznamu už dlouho, a jak to tak bývá, narazila jsem na ni v knihovně v tu nejnevhodnější dobu. Na čtení čas nebyl a já dlouho odolávala. Neodolala jsem a cestou domů jsem si pěkně nadávala, neboť se jedná o úctyhodný svazek čítající zhruba 900 stránek. Autorem je Michel Faber, od kterého jsem dosud nic nečetla, ale natolik mě zaujal, že se rozhodně poohlédnu po jeho dalších románech, zejména po nejnovějším s názvem Kniha zvláštních nových věcí.

Zdroj: kosmas.cz


Ocitáme se v Londýně v druhé polovině devatenáctého století. A potkáváme Sugar. Sugar je prostitutka, a ačkoli se to v té době v Londýně lehkými ženami jen hemžilo, Sugar se odlišuje. Je vzdělaná, okouzlující a dává mužům poznat nejednu utajenou rozkoš. Osudovým se pro ni stane setkání s Williamem Rackhamem, dědicem bohatého voňavkářského impéria, jehož zcela okouzlí. A ačkoli má William doma duševně nemocnou ženu, rozhodne se Sugar zabrat jen a pouze pro sebe. A tak začíná jejich společný příběh, založený na přitažlivosti, vychytralosti, rozkoši a snad i soucitu.

Román se žánrově řadí mezi viktoriánské. Obecně s tímto typem knih nemám příliš zkušeností, přelouskala jsem tak maximálně Olivera Twista a věřte, že ten byl proti Kvítku hotová pohádka. O to zajímavější bylo sledovat, jak si s tím poradil současný autor. Určité rysy mají společné, například průřez společnosti od nejspodnější chudiny až po bohaté panstvo. Michel Faber se zaměřil na prostitutky a rozebral jejich neradostný život v této éře až na dřeň. Zpočátku se může zdát, že je Sugar výjimečná, že ji její schopnosti a osobnost nedovolí padnout na dno, ale naopak umožní povstat z bahna prodejných žen a někam to dotáhnout. Tak snadné to ovšem není.

S postavami si autor vyhrál. Pochopitelně nejsilnější hrdinkou je Sugar. Z oslnivé a vydržované prostitutky s bolestnou minulostí, která dokáže dát každému muži přesně to, po čem touží, se mění v zoufalou ženu, která se zuby nehty snaží udržet náklonnost jediného muže. William Rackham, původně bezprizorní floutek, kterému otec zastavil příděl peněz, díky lásce k Sugar vzepře své síly a převezme otěže rodinného podniku, který se cílevědomě snaží řídit. Ovšem s prací přichází zodpovědnost a najednou mu na původní motivaci toho všeho (tedy Sugar) nezbývá čas. A pod tíhou povinností a starostí s nemocnou manželkou se z muže, jež se vyhříval na výsluní společenské smetánky, stává zlomený ubožák, který rozhodně není obrazem štěstí. Velice zajímavou je i postava Williamovy ženy Agnes. Svým způsobem prostoduchá a hluboce věřící žena je pravým opakem prostopášné a chytré Sugar.

Kulisy viktoriánského Londýna jsou naprosto uvěřitelné. Přímo před očima vidíte drožku hledající si cestu skrze nánosy bahna a splašků a cítíte zatuchlost kamrlíku, ve kterém si na živobytí vydělává jedna z nejubožejších nevěstek. Vše je popsáno bez jakýchkoli příkras a zastírání, někdy až se syrovou reálností a upřímností. Když je třeba, nevyhýbá se autor ani vulgarismům a citlivé duše mohou být mírně zaskočeny. Rozhodně nečekejte žádné popisy láskyplného milostného aktu, soulož je zkrátka soulož, bez jakýchkoli kudrlinek a sladkých slov.

Kniha se zdá být dlouhá, ale v momentě, kdy by hrozilo čtení přejít v nudu, nás autor překvapí přesně načasovaným zvratem, který dál udrží naši pozornost a touhu dozvědět se, jak to s nebohou Sugar dopadne. Obecně z knihy čiší spíše depresivní atmosféra. Ať se postavy snaží, jak chtějí, tak i přes chvilkové okamžiky štěstí a spokojenosti jsou vlastně hluboce nešťastné.

Docela mě překvapil konec, ani ne svým rozuzlením, ale spíš tím, že jsem se vlastně žádného nedočkala. Kniha skončí ze stránky na stránku a žádné žili šťastně až do smrti (či odpočívali v pokoji) se nekoná. Nezbývá tedy, než si závěr domyslet a osudy hlavních hrdinů si ve své fantazii ukončit po svém.

A na závěr musím pochválit překladatele Viktora Janiše, překlad je totiž velmi povedený. Michel Faber je vskutku mistr slova, kniha je jazykově bohatá, a já věřím, že přeložit toto rozsáhlé dílo nebylo vůbec lehké.

No a kdyby vám 900 stran bylo málo, vězte, že další osudy Sugar a Williama se skrývají v povídkové sbírce s názvem Jablko.

Četli jste Kvítek karmínový a bílý? Nebo jinou knihu od Michela Fabera?

pondělí 28. listopadu 2016

Meč v bouři: Hrdina k boji zrozený

Autor: David Gemmell
Originální název: Sword in the Storm
Série: Rigantská sága (1.)
Nakladatelství: Návrat
Rok vydání: 2001

„Takhle by se měly války vést“ odpověděl Ostaran. „Muž proti muži, vyrovnaný boj. Chrabrá srdce, zuřivý boj a vítězství zmírněné milosrdenstvím. Tihle kameničtí muži sebrali bitvě veškerou slávu. Jsou jako lavina. Žádné hrdinství, jen odporná a smrtonosná masa, která se převalí přes všechno, co jí stojí v cestě. Nemám je rád. Vážně ne.“

Knihu jsem přečetla během tří dnů, které jsem  po narození naší dcerky trávila v porodnici :-). Že vám čtení o bojovnících a válečném tažení připadá jako zvláštní výběr četby pro někoho, kdo po porodu překypuje mateřskou láskou a hormony? Asi ano, ale odjeli jsme tak rychle, že jsem si do čtečky nestihla nic nahrát, a tohle byla jediná nepřečtená kniha, co jsem tam měla. Ale byla natolik čtivá a zábavná, že mě udržela vzhůru za nocí, kdy naše novorozeňátko odmítalo spát. A zvlášť příhodné mi přišlo, že hned v druhé kapitole se hlavní hrdina zrodil v porodní chýši nad níž zářil měsíc v úplňku. Já sice rodila v nemocnici, ale taky mám úplňkové dítko. Že by předzvěst velkých činů? :-D

Zpět ke knize. David Gemmell je pro mě sice nováček, nicméně co se týče fantasy literatury je to spíše starý veterán. Sérií a příběhů má na svém kontě pozoruhodnou řadu a údajně je jeden lepší než druhý. Nu, já začala Rigantskou ságou čítající čtyři romány a jestli mají internetoví diskutéři pravdu, mám se ještě na co těšit.

Zdroj: funtastic.sk

Příběh začíná nevinně, zanese nás do rigantské osady Tři potoky, kde se narodí chlapec jménem Connavar, jinak též zvaný Meč v bouři, jehož osudem je stát se hrdinou. Sledujeme jeho dospívání, jeho činy na pomezí statečnosti a bláznovství, cestu do cizích krajů a nakonec to, co bylo předurčeno - zrození velkého bojovníka. Rigantové jsou poměrně klidný národ, jejich kroky určuje příroda a živly a také nadpřirozené bytosti Seidhe. Ovšem za mořem na ně čeká hrozba, výbojný a mocichtivý národ zvaný Kámen, který si hodlá podmanit celý svět. Jakou roli v tom všem sehraje náš hrdina?

Jedná se o epickou hrdinskou fantasy. Chrabrý bojovník, nějaká ta kouzla a magie, a hlavně pořádná dávka akce a válčení. Příběh svižně odsýpá, má spád a není nouze o zvraty a překvapení. Osudy rigantského lidu ovšem nevede jen boj, ale také rodová geasa, což je jakási průpovídka či ochranná věštba, která má nositele varovat před smrtí či nebezpečím. Tak se autorovi podařilo do příběhu vplést i morální ponaučení. Třeba to, že sliby se mají plnit, že přátelství a láska je silnější než nenávist, že člověk má dávat pozor na to, co si přeje a že s nadpřirozenými bytostmi není radno si zahrávat.

Ačkoli se zdá, že Connovar je dokonalý hrdina bez jakékoli skvrny na cti, není tomu tak, postupně se dopustí chyb a činů, za které by se nejeden rigantský bojovník styděl. A to mu zanechá šrámy na duši, se kterými se těžce vyrovnává, ovšem o to je čtenáři bližší. Ostatní postavy jsou neméně sympatické, i když hlouběji poznáme málokterou, všechny hrají tak trochu podružnou roli. Vztahy mezi nimi jsou velmi intenzivní, ať už se jedná o lásku či nenávist, ale uvěřitelné a svým způsobem osudové.

Co se týče světa, ve kterém se příběh odehrává, mám trochu pocit, že se autor příliš nenamáhal s vymýšlením něčeho originálního. Národ Rigantů a okolních kmenů nápadně připomíná starověké Kelty a naopak kameničtí uzurpátoři jako by z oka vypadli římským legiím. Ale ono to vlastně ničemu nevadí. Střet divokých barbarů s civilizovanými a organizovanými vojáky je dost zajímavý na to, aby upoutal a bavil. Však také reálie nejsou hlavním tahounem příběhu, naopak jsou to lidé a jejich osudy a vztahy.

Myslím, že tahle kniha se bude líbit všem fantasy nadšencům. Já už knihovničku ve čtečce rozšířila o další tři díly a pouštím se do pokračování :-).

Znáte Davida Gemmella? Četli jste od něj něco?

pátek 25. listopadu 2016

Pozitivní týden #24

Tak tomuto týdnu vévodí událost, která je asi tou nejradostnější a nejkrásnější věcí, která se mi za celý rok stala :-).

Narození holčičky
Za listopadové superúplňkové noci vykoukla na svět naše malá princezna. Porod byl rychlý, přirozený, bez komplikací a maličká je krásná a ve všech směrech dokonalá :-). Tímto jsme si nadělili pod stromeček ten nejkrásnější dárek, jaký si jen lze představit, a i kdyby zbytek roku stál za nic, tak přítomnost toho malého človíčka to bezpochyby vyváží :-).

Green Beauty Market
Jednalo se o první ročník prodejní akce s čistě přírodní kosmetikou, která se odehrála v netradičních (ačkoli pro kosmetiku příhodných) prostorech Prague Gallery Laufen Art of Bathrooms. Prodej a prezentace přírodních produktů byla doprovázena tematickými přednáškami a workshopy. Jistě, takových veletrhů je řada, ale tenhle byl výjimečný v tom, že se zde prezentovaly víceméně pouze produkty skutečně přírodní (např. Inlight, Weleda, Zao, Zuii..), a ne ty, které se sice tváří zeleně, ale ve výsledku ve složení najdete jednu čistou složku a zbytek je ropný sajrajt. Já neměla příliš mnoho času, tak jsem jen obešla stánky a i tak jsem tam strávila dvě hodiny. Prodejci byli milí a příjemní, nebyl problém se na cokoli zeptat či si vyžádat vzorečky. Nejvíc času jsem strávila u stánku značky Dulcia (moje oblíbená), Khadí (nechala jsem se přesvědčit k výměně oblíbené henny), Little Ondine (zkrátka jsem si nedokázala vybrat), Acorelle, Urtekram, no a pochopitelně jsem prošla i řadu dalších. Samozřejmě jsem neodolala a něco nakoupila. Každopádně jsem odcházela nadšená a už se těším na další ročník :-).

Můj skromný úlovek :-D

Little Ondine laky
Tohle byl na veletrhu můj největší objev. Moc se mi líbí krásně nalakované a upravené nehty, ale dost mi vadí, že jsou to složením chemické koktejly a také jejich smrad a nutnost odlakovávání. Proto si nehty lakuju výjimečně. Zdá se, že tahle značka to změní, neboť tyto laky jsou na bázi vody a pryskyřice, tudíž se žádný nepříjemný odér nekoná a navíc není odlakovač vůbec potřeba, prostě se lak sloupne. Moc jsem tomu nevěřila, že to bude tak snadné, ale po vyzkoušení u stánku jsem neodolala a hned si jeden koupila. A je to skutečně tak jednoduché. Takže už šetřím na další barvičky :-).

Vánoční ozdoby
Já vím, pořád ještě máme listopad, ale nerada dělám věci na poslední chvíli, navíc jsem měla jakousi tvořivou náladu a výsledkem je sada vánočních ozdob na stromeček. Mám z nich fakt radost. Nejen proto, že mě to ohromně bavilo, ale navíc jsou nerozbitné, takže se nemusím bát, že zbude jen hromada střepů, až stromek půjde díky nenechavým ručkám našeho prcka k zemi :-D.

Jen malá ochutnávka :-)

Spolupráce s nakladatelstvím PRESCO GROUP
Ve svém blogerském snažení jsem povýšila a nabídli mi k recenzi dětskou knihu :-D. Ale vzhledem k tomu, že v naší domácnosti začíná dětská četba převažovat, řekla jsem si proč ne a šla do toho. Přišel mi moc hezký balíček a já se těším na čtení.

Rozhodně potěšil :-)

Jaký byl váš pozitivní týden? :-)

pátek 11. listopadu 2016

Hercule Poirot – Povídky: Brilantní detektiv k vašim službám

Autorka: Agatha Christie
Originální název: Hercule Poirot: The Complete Short Stories
Nakladatelství: Euromedia Group, a.s.
Rok vydání: 2016

„Slečna Wheelerová ale přece nebyla zavražděná. Vážně, Poirote -“
„Já vím, já vím. Ale zemřela, Hastingsi. Na to nezapomínejte – ona zemřela. Sepíše závěť a deset dní nato umírá. A jediné dvě osoby, které jsou s ní tou dobou v domě (kuchařku do toho nepočítám), mají z její smrti obě prospěch.“

Kdo by neznal samolibého belgického detektiva, který strká nos, kam nemá, a odhaluje jednu vraždu za druhou? Dámy a pánové, v této knize si Poirotovy ješitnosti a jeho dokonalých malých šedých buněk užijete více než dost.

Agatha Christie tuto postavu poprvé představila v roce 1920 v knize Záhada na zámku Styles. Od té doby uplynulo mnoho let, ovšem příběhy s Herculem Poirotem neztratily nic na své přitažlivosti. Proto se dychtivým čtenářům dostává tato rozsáhlá sbírka povídek, která by svou tíhou mohla klidně sloužit jako vražedná zbraň.


Zdroj: neoluxor.cz


Opravdu věřím, že Hercula Poirota netřeba sáhodlouze představovat. Malý vzrůst, úctyhodný knír, pedantská pořádkumilovnost a především neuvěřitelné logické a dedukční schopnosti jsou pro něj více než charakteristické. Čekáte od detektiva zběsilé běhání, čtení stop či sbírání jasných důkazů? Non, mon ami, to není nic pro našeho hrdinu. Naopak využívá nenápadné vyptávání, všímá si těch nejbanálnějších záležitostí, pak stráví několik hodin přemýšlením a voilà, případ je vyřešen. Pochopitelně se setkáváme i s jeho nepostradatelným společníkem, kapitánem Hastingsem, který se svou prostou myslí a romantickou duší představuje ideální kontrast geniálního detektiva. A samozřejmě také s inspektorem Jappem, který je se vším ihned hotov a často zůstává nabubřelým Belgičanem pokořen.

V knize najdeme přes padesát povídek. Jak poměrně krátké, kde je vše vyřešeno, jen se Hercule pořádně zamyslí, tak i delší, kde si užijeme řadu podezřelých, nekonečné vyslýchání a pořádně zašmodrchanou zápletku. S poslední povídkou s názvem Poirot a záhada na regatě se v českém vydání setkáváme dokonce poprvé.

Autorka se drží víceméně stejného konceptu. Tragická událost, která vypadá původně jednoznačně, se s příchodem detektiva většinou mění v naprostou záhadu se skupinou podezřelých osob, z nichž každá má na kriminálním činu větší či menší zájem. Pak následuje nečekané rozuzlení, kdy vám zůstává rozum stát. Záhadná mrtvola v truhle? Vražda bohatého dědice? Rodová kletba? Nenadálá sebevražda? Nic z toho nezůstane dlouho tajemstvím před dychtivým zrakem (a hlavně mozkem) Hercula Poirota. Odhaluje tak lidská dramata, tajné vztahy a choulostivá rodinná tajemství, které ve střetu s brilantními malými šedými buňkami neobstojí.

Musím přiznat, že pro detektivky tohoto typu mám slabost. Není třeba žádných krvavých scén ani moderní techniky, vše se odehrává jen v náznacích a v rozhovorech s podezřelými. Sebetriviálnější odpověď může být vodítkem a stopy jsou tak nepatrné, že si jich nevšimne ani soustředěný a vnímavý čtenář. Vše je vyřešeno pronikavou myslí a dokonalou dedukcí a ať přemýšlíte, jak chcete, odhalení je vždy překvapivé. Příběhy jsou to zajímavé, napínavé, svým způsobem geniální a je radost je číst. Agatha Christie si rozhodně zaslouží obdiv a je právem nazývána královnou detektivek.

Jediná drobná výtka, kterou mám, se týká řazení povídek. Chápu, že vydavatelství se snažilo zachovat chronologii toho, jak vycházely, ale povídky s téměř totožnou zápletkou v knize hned za sebou vedou k tomu, že se čtenář u druhé povídky vyloženě nudí (např. Plány k ponorce a Podivná krádež). Ale i přesto je tato kniha nutnost a opravdovým potěšením pro všechny milovníky tohoto svérázného chlapíka. A to bez debat.

Za příjemné chvilky strávené s mým oblíbencem děkuji knihkupectví Neoluxor, kde knihu můžete zakoupit (nebo v jejich internetovém knihkupectví zde).

Jaký je váš detektivní favorit? :-)

pondělí 7. listopadu 2016

Setkání o Vánocích: Trošku kýčovitý doušek romantiky

Autorka: Abby Clementsová
Originální název: Meet me Under the Mistletoe
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Argo

 „Rachel vstala v půl sedmé, venku ještě vládla tma. S tiše puštěným rádiem dělala perníčkové sněhuláky, kandované ovoce a oříškové věnečky. V době, kdy se rodina probudila, voněla v celém bytě skořice a cukroví.“

Jakmile se podzim přehoupne přes Halloween, beznadějně propadám vánoční atmosféře. A pochopitelně hledám knihy s vánoční tématikou, často bez ohledu na kvalitu a autora. Dejte na obálku soba a jsem lapena :-D. Tuhle knihu jsem si přinesla jednoho dne z knihovny a během popíjení punče ji rovnou přečetla. Na rovinu říkám, že to není nic světoborného, ale chápejte, Vánoce se blíží :-D.

Zdroj: databazeknih.cz

Je listopad, Vánoce klepou na dveře a úspěšná londýnská módní návrhářka Laurie, která je zcela pohlcená svou prací, dostává vlivem několika zásadních chyb dlouhodobé pracovní volno. Najednou se cítí osaměle a neví, co si se svým životem počít. Jako na zavolanou dostane zprávu od své dávné kamarádky Rachel, která se svou rodinou žije na poklidném anglickém venkově a potřebuje na nějaký čas bydlet v Londýně. Tak se bleskurychle domluví a na pár týdnů si bydlení vymění a ponoří se do života té druhé. A tak sledujeme, jak si Laurie poradí s nástrahami maloměsta a jak se Rachel s rodinou popasují s předvánočními lákadly Londýna. Přidejte nějakého toho sympaťáka, vůni cukroví, sněhovou nadílku a máte vánoční romantiku jako vyšitou :-).

Od Abby Clemetsové jsem kdysi četla knihu Vanilkové sedmé nebe. I když příběh byl jiný, ladění bylo dosti podobné, a to velice pozitivní, milé a veselé. Máte pocit, že hlavní postavy žijí v jakémsi světě zmatených štěňátek, protože i když se jim dějí věci, které vnímají jako tragédii, vám se zdá,  že tomu vůbec tak není, že se jedná jen o malou a bezvýznamnou nepříjemnost. Naopak jejich zanícení pro novou životní šanci, pro potkávání se s novými lidmi a užívání si života je až nakažlivé.

Jistě, Vánoce mají patřit radosti a veselení se, takže by nikdo nechtěl číst o depresivních stavech a sebevraždách, ale tohle jiskřivé nadšení, které z knihy čiší, je úsměvné. Ale přiznávám, i když je vám naprosto jasné, že příběh nemá absolutně nic společného s realitou, stejně vás chytne a knížku slupnete jako malinu (či kousek lineckého? :-D). Vyprávění odsýpá, autorka se nezdržuje sáhodlouhými popisy, posun v ději se odehrává víceméně jen v dialozích, postavy jsou všechny veskrze kladné (dobře, nějaká výjimka se najde) a láska má otevřené dveře dokořán. Když se v závěru všechno parádně rozuzlí a dílky skládačky zapadnou přesně tam, kde mají být, zbude ve vás pocit příjemného naladění, víra v báječnou budoucnost a neodbytná touha začít péct perníčky a jít jimi obdarovat sousedy. Nic proti ničemu, ono to funguje bezvadně. Všechno by se nepochybně mohlo odehrát v kteroukoli roční dobu, ale Vánoce mají své kouzlo a polibky za tiše padajících sněhových vloček jsou zkrátka jedinečné.

Chcete-li si odpočinout, nechat starosti za dveřmi a na pár hodin se začíst do sice poněkud prostoduchého, ale přece jen zábavného příběhu, směle do toho. Za pár dní sice zapomenete, že jste něco takového četli, ale za tu chvíli pohody a pozitivního naladění to stojí :-).

Jaké jsou vaše oblíbené vánoční knihy?

pátek 4. listopadu 2016

Pozitivní týden #23

Pozitivní týdny se pomalu proměňují v měsíce. Ale co už, je to můj blog a když uznám, že týden má délku kalendářního měsíce, budete to holt muset akceptovat :-D. Co mě tedy potěšilo v posledních dnech? Výlety, kavárny a jídlo aneb ještě si to musím užít, než mě nový přírůstek do rodiny zase uvrtá na čas doma :-).

Výlet do Olomouce
Udělala jsem si krásný výlet do mého milovaného studentského města Olomouce. Teď tam studuje moje sestra, tak jsem se regulérně nasáčkovala k ní na byt :-). Bylo nádherné počasí, tak jsme si prošly historické centrum, poseděly v kavárnách Café La Fée (tam pode mnou rupla židle, jsem oficiálně tlustá :-D) a Naše Café (tady doporučuju kromě kávy i úžasný karamelový cheesecake), vyrazily na oběd s rodiči a já nostalgicky zavzpomínala na svá studentská léta. Ach, jaké to bylo bezstarostné období :-).

Takhle bych chtěla trávit každé sobotní dopoledne :-)

Posezení v La Bohème Café
Na oplátku jsem sestru pozvala do Prahy, kde jsme si užily krásné dopoledne ve vinohradské kavárně La Bohème Café, což je de facto i takový showroom stejnojmenné pražírny a dodavatele skvělých čajů Harney Sons. Prostředí je velmi příjemné, nabídka rozmanitá, jen jsem si neuváženě dala Matcha Latté a řeknu vám, že to nebyla dobrá volba :-D. Chuť jsem si spravila čokoládovo-oříškovou tartaletkou, kterou naopak vřele doporučuji :-).

Rozlučka s...
Popravdě nevím, jak to nazvat. V podstatě šlo o něco, co by v Americe zřejmě nazvali baby shower, ale jak se tomu říká u nás, to nemám zdání. Oslava narození dítěte? Rozlučka s dosavadním životem? :-D Každopádně mě a ještě jednu moji stejně těhotnou souputnici kamarádky pozvaly na skvělou večeři do indické restaurace a při té příležitosti jsem dostala obří a roztomilý plenkový dort. Nikdy bych neřekla, že z něčeho takového budu nadšená, ale hormony dělají své a já si celý večer opravdu užila :-).

Knižní Vánoce
Končí mé ódy na krásy podzimu a začínám se těšit na Vánoce. Letos mám opravdovou radost z toho, že jsme se se všemi blízkými domluvili, že nebudeme kupovat žádné veledary, ale navzájem si pod stromeček nadělíme knihy. Což považuju za báječný nápad, neboť knížky potěší vždy a já se nemusím stresovat vymýšlením dárků, zoufalým běháním po naplněných obchoďácích a ještě se nervovat, zdali jsem se dotyčnému trefila do vkusu. Stejně tak nehrozí, že bych po Vánocích zůstala s hromadou nevhodných či zbytečných věcí, ale naopak se zavřu a celý leden budu jenom číst :-D.

Vánoční dm blbůstky
Ačkoli každoroční vánoční výzdoba už v říjnu mi pije krev, tak dmku to promíjím. A to ze zcela prostého důvodu, na jejich vánoční limitky kosmetiky Alverde se fakt těším :-). Tak už mám doma sadu tělových másel a ještě k tomu balíček zimní edice sprcháče s tělovým krémem. Sice Alverde nepovažuju za bůhvíjakou kvalitu, ale tohle si nedokážu odpustit :-D. Když už jsem byla v té vánoční náladě přihodila jsem do košíku vánoční punč, který se u nás doma dlouho neohřál a musím říct, že je fakt výborný (jasně, na klasický punč s vínem to prostě nemá, ale v momentě, kdy je vám alkohol zapovězen, je to velmi dobrá alternativa a bez práce). Přiznávám, že druhý den jsem tam šla zas a pro víc krabic :-D. Do našeho bytu se zkrátka pomalu, ale jistě vkrádá vánoční atmosféra a já jdu hledat recepty na cukroví a stahovat koledy. Ne, nejsem cvok, jen mám Vánoce fakt ráda a těším se na ně :-D.

         
Vánoční závislák :-D        
         
Jak si tohle období užíváte vy? :-)