Ebook Jak dětem posílit zuby a zbavit se zubního kazu - očima zubního lékaře

Vy, kdo se zajímáte o zdravou stravu a své děti stravujete vegansky/vegetariánsky/raw, tak autorku této knihy, Evu Hájkovou, nejspíše znáte. Pro ostatní uvádím, že Eva je specialistka v preventivní medicíně a výživě a také autorka knihy Hravě o živé stravě, která je v alternativně stravovacích kruzích nesmírně populární. Když jsem se dozvěděla, že plánuje napsat knihu týkající se péče o zoubky našich nejmenších, rozhodně mě to zaujalo. Za prvé mě tento obor živí a za druhé mám doma prcka, kterému se o zuby snažím svědomitě starat. Takže sotva kniha spatřila světlo světa, neváhala jsem, zakoupila a nedalo mi to, abych se k ní nevyjádřila :-).

Kniha je poměrně krátká, na cca 23 stranách se dozvíme něco o anatomii, skladbě a vývoji zubu, dále o řádné výživě a nezbytných minerálech a vitamínech, které jsou k tvorbě kvalitních zubních tkání potřeba. Závěrem autorka uvádí doporučení, jak nejlépe pečovat o dětské zuby, abychom se vyvarovali zubního kazu a ostatních nepříjemností se zuby spojených.

Zdroj: hrave-o-zive-strave.cz

Jak to tedy vidím já?

Líbí se mi, že autorka úvodem zmiňuje základní informace o tvorbě zubů laickým, snadno pochopitelným způsobem, protože ze zkušenosti vím, že řada rodičů má v tomhle ohledu dosti nepřesné a často vyloženě mylné informace. Třeba znalost, že dočasné zuby se zakládají už zhruba v 15. týdnu těhotenství a tudíž se na jejich kvalitě podílí hlavně strava a zdravotní stav matky, je docela zásadní a řada lidí to prostě neví. Jediné, co bych trochu upravila, je informace, že kompletní mléčný chrup by měl být prořezán ve dvou letech dítěte. Spíš bych uvedla ve dvou a půl letech, protože málokteré dvouleté dítě má všechny mléčné zuby, a rodiče pak zbytečně panikaří, že s jejich potomkem není něco v pořádku. Prořezávání zubů je záležitost značně individuální, tak není třeba se zbytečně stresovat, když se zuby prořežou o něco později, než uvádí tabulky.

Co se týče stravy a výživy, tak oceňuji, že Eva Hájková klade důraz na stravu matky v těhotenství. Ano, vím, že o stravě těhotných se toho ví dost, ale potřeba vápníku, vit. D, fosforu a dalších prvků je pro zuby opravdu zásadní. Jen bych chtěla dodat, že celkem důležitou roli tady hraje i genetika a celkový zdravotní stav těhotné, i při sebelepší stravě může mít nakonec dítko zuby „špatné“. Ale to uvádím jen proto, aby maminky „netrpěly depresí“, že dítě má kvůli jejich stravě problém se zuby, vůbec to nemusí být jejich vina a skutečný důvod často nejsme schopni zjistit (resp. těch faktorů je tam pochopitelně víc, ke genetickým poruchám a celkovému zdraví vede životní styl a strava matky, a to de facto už od jejího narození, ale to už je trochu jiné téma).

U stravy dětí Eva upozorňuje, které prvky jsou pro zuby nezbytné a které se podílejí na správné tvorbě skloviny a jiných zubních tkání a zároveň uvádí, jak je stravou doplnit. Hodně se mi líbí, že nutně nepropaguje veganský či raw stravovací styl jako jediný správný. Je na uvážení každého rodiče, jak své dítě stravuje a pokud má pocit, že mu daný stravovací směr nedává vše potřebné, sám si musí promyslet, zda nepřidat i nějakou živočišnou složku. Já osobně taky nejsem zastánce bezhlavé konzumace syntetických vitamínů a minerálů, protože mám pocit, že často tělu mohou spíše uškodit než pomoci, takže pokud je daný prvek dostupný v přírodní (ač třeba živočišné) podobě, říkám si, zda nezvolit spíše ten. Ale to je skutečně na zvážení každého jednotlivého rodiče a jeho přesvědčení, rozhodně nemám v úmyslu vyvolat diskuzi nakolik je to etické či není, s tím se musí každý srovnat sám :-).

Za přínosnou považuji tabulku, která uvádí, kde jednotlivé minerály a vitamíny můžeme získat. Je rozdělena na část pro stravující se vege/raw a pro „všežravce“, takže si každý najde svůj vhodný zdroj. Jen řada doporučených přípravků není dostupná v ČR, takže je lze objednat buď přímo u Evy, nebo se holt snažit najít nějakou vyhovující tuzemskou variantu.

Co trochu postrádám, je část, která by se věnovala řádné zubní hygieně, protože co si budeme povídat, kromě stravy je důkladné a hlavně správné čištění zubů alfou a omegou prevence vzniku kazu. Sice doporučuje koupit kvalitní pastu, ale já bych spíše než pastu vyzdvihla kvalitní kartáček a hlavně kvalitní techniku čištění zubů, protože když si budete čistit zuby špatně, tak vás ani superskvělá zubní pasta nezachrání (a věřte, že správně si vyčistit zuby umí jen zlomek populace, v ordinaci jsem to viděla dnes a denně!). Vím, u malých dětí je čištění zubů často problematické, ale je třeba se s tím poprat a zoubky vyčistit, jinak i při sebelepší stravě mohou kazy vzniknout.

Co se týče zubních past, chválím, že autorka doporučuje pasty přírodní. Klasické zubní pasty jsou většinou chemická směs a to zrovna ke zdraví nepřidá. Myslím, že přírodních past je v České republice nepřeberný výběr, takže si každý může najít tu svou oblíbenou. Ale i kdyby jste si čistili zuby pouze kartáčkem a vodou, taky to bude v pořádku.

       Poněkud kontroverzní téma jsou fluoridy. Je mi známo, že řada lidí zajímajících se o své zdraví fluoridy odsuzuje kvůli jejich negativním účinkům na zdraví. Vlivem své profese bych je tak úplně nezavrhovala, v některých případech je použití odůvodněné a jejich schopnost remineralizovat sklovinu je nezastupitelná. Tím ovšem nechci říci, že používání například fluoridových tablet či nadměrná spotřeba fluoridované zubní pasty je v pořádku, to v žádném případě. Jen pokud dítě trpí nějakou formou hypomineralizace/hypoplazie skloviny či už se u něj vyskytly kazy, osobně si myslím, že lokální aplikace fluoridových přípravků pomůže a nijak neuškodí. Mléčné zuby jsou pro vývoj dítěte velmi důležité (ať už se jedná o žvýkání, řeč či vzhled) a dle mého by snaha, aby dítě mělo své vlastní zoubky až do výměny za stálý chrup, měla být prioritou a pokud je nezbytné použít malé množství fluoridů, vůbec bych se tomu nebránila.

Část knihy autorka věnuje používání přípravků s xylitolem. K účinnosti těchto preparátů jsem mírně skeptická. Ano, jako doplňková péče to může fungovat, ale pokud rodič nedbá na výživu a čištění zubů, žádný xylitol není tak všemocný, aby zabránil katastrofě. Zvlášť když, jak autorka uvádí, často nevíte, odkud daný xylitol pochází.

Zajímavé je doporučení olejového ústního výplachu. Jsem si vědoma, že takový výplach má řadu pozitivních zdravotních účinků, nejen ohledně zubů, ale asi bych byla trochu opatrná s tvrzením, že se dostane do všech, i těch nepřístupných, míst (tam se nedostane ani kartáček) a nějakým výrazným způsobem pomáhá proti kazům. Nijak proti tomu nebrojím, pro celkovou detoxikaci a proti zánětům je to skvělá věc, ale asi bych na tom vyloženě nestavěla péči o zuby.

Co tedy říci závěrem? Z výživového hlediska je kniha zajímavá a přínosná, na druhou stranu si myslím, že toho, jak se zbavit kazu, se nedopátráte. Je taky otázkou, co přesně je slovy „zbavit se kazu“ míněno. Pokud je to počáteční kaz, pak ano, je možnost remineralizace a řekněme zhojení. Ovšem v momentě, kdy dítě už má rozsáhlý kaz (tzn. viditelnou díru v zubu - laicky řečeno), tak tady už žádná strava nepomůže a je třeba to řešit se zubním lékařem (nicméně uznávám, že to není vždy jednoduché, neboť řada zubařů se dětmi nechce zabývat), a bohužel je vrtání a plomba prostě potřeba.

Je znát, že Eva Hájková je výživový specialista, nikoli však zubní odborník. Souhlasím, že osvěta je potřeba, neboť stav zubů u dětí v české populaci je katastrofální a řada rodičů je v tomhle ohledu bezradných, jen mám pocit, že tady řada zásadních informací chybí. Problematika dětských zubů je komplexní záležitost, ale Eva se v knize věnuje jen zlomku problému. Ale je pravda, že v důsledku své profese, kde jsem viděla řadu dětí trpících bolestí a nespočet nesvědomitých a zoufalých rodičů, tuhle problematiku prostě vnímám jinak. 

Pozitivní týden #15

S přibývajícím sluníčkem je moje nálada čím dál veselejší. Co k mému pozitivnímu naladění přispělo tentokrát? :

Dance4mom v trávě     

Za dob svých vysokoškolských studií jsem hodně času trávila sportem a poskakováním v tělocvičně. Jenže co jsem doma na mateřské, není na to najednou čas, resp. čas by byl, ale problém je spíš v hlídání, protože málokterá aktivita se dá provádět s pohybujícím se dítětem za zády. Dance4mom je ale skvělá alternativa, jedná se o taneční hodiny pro maminky s dětmi, kdy maminka nese dítko na sobě, takže můžou tančit společně. A protože je hezky, tak se pořádají taneční hodiny v pražských parcích a sadech, přímo pod širým nebem. My jsme navštívili hodinu na Ladronce, šoupla jsem prcka do nosítka a jala se hopsat, kroutit boky a tak podobně :-D. Po čtvrthodině jsem byla úplně zpocená a vyřízená (ono deset kilo zátěž a rok nicnedělání dělá své), ale bylo to super! Druhý den jsem sice nebyla schopná vstát z postele, ale vzpomínka v podobě videa mi pokaždé vykouzlí úsměv na tváři.

Expedice do rodné vísky

Jednou za čas je třeba vytáhnout paty z Prahy a jet zkontrolovat rodičovstvo na Moravě. Prcka jsem vypustila na zahradu (byl nadšen, zvlášť když se mohl válet v trávě, hlíně a škubat všechno zelené, co mu padlo pod ruku) a já se vyvalila na lavičku a užívala si sluníčka a v mezičase skvělého makového koláče od maminky :-D. Příští návštěvu už prý bude v provozu bazén, tak nevím, jestli se mi vůbec bude chtít vracet do Prahy :-D.

Výlet na Hukvaldy

Krásné počasí si přímo říkalo o nějaký ten výlet, tak jsme se vydali okouknout novou lišku Bystroušku na Hukvaldech, projít si oboru, napít se vody ze studánky a nadýchat se trochy čerstvého beskydského vzduchu.

PROČ NE – Coffee & Coctail bar

Tohle asi bude zajímat hlavně mé známé a kamarády z Nového Jičína, kde jsem prožila prozatímní většinu svého života. Konečně tady otevřeli pořádnou kavárnu s názvem PROČ NE. Zrovna v den otevření jsme jeli okolo a navíc můj milý v Praze školil personál, tak jsme neodolali a šli to okouknout. Interiér se mi moc líbí, je jednoduchý, stylový, nic kýčovitého. Obsluha byla velmi milá, nadšená a i když ještě nabídku nemají úplně v paměti a servis vychytaný, budiž jim to odpuštěno, přece jen první den otevřeli. Nabídka nápojů je poměrně veliká, kávu odebírají z pražírny Doubleshot, čaje zase od Tea Mountain, a nad jejich koktejlovým lístkem mé srdce alkoholika tiše zaplesalo (dělám si pochopitelně srandu, já už ani nevím, co to alkohol vlastně je :-D). K zakousnutí si můžete vybrat z několika cheesecaků nebo jiných dobrot, které zrovna mají v nabídce. Prostě paráda. Fandím jim a doufám, že se jim bude dařit :-).

Zdroj: fb stránka kavárny

  

Letní nákupy

Léto je téměř za dveřmi a to pro mě znamená nutnost oživit a oletnit šatník! A vzhledem k tomu, že se blíží dovolená v Řecku, bylo potřeba sehnat dovolenkové nezbytnosti jako jsou plavky (stále je nemám – do těch starých se faakt nevlezu, že by se srazily? :-D), letní šaty, klobouk, žabky, opalovací krémy a tak. Věřím, že to všichni známe. Jak v zimě nakupování svetrů, kalhot a kabátů nemám ráda a je to pro mě svým způsobem frustrující, tak letní nákupy miluju (za prvé si nemusím v kabince svlékat milion vrstev oblečení a za druhé už se v nových šatech vidím na pláži :-D).

PS: Můj milý je asi náměsíčný či co… V noci jsem nemohla spát a jak tak koukám do stropu a přemítám o nesmrtelnosti chrousta, najednou se milý zvedne z postele a jde zavřít moji pootevřenou šatní skříň. Nedá mi to a ptám se:

„Co to děláš?“

„Je zima…“

„Ahaa, to jako aby mi nenastydlo oblečení?!“

„Jo.“

Lehne si a spí dál, a ráno si pochopitelně nic nepamatoval. A to jsem si říkala, že jenom mně to leze doma na mozek :-D.

Jak vy se připravujete na blížící se léto? :-)

Oliver Twist: Viktoriánská sondáž do hlubin lidské duše

Autor: Charles Dickens

Originální název: Oliver Twist

Nakladatelství: Dobrovský s.r.o (edice Omega)

Rok vydání: 2015

Překladatelka: Mary Dolejší

„Přál bych mnohému dobře živenému filozofovi s ledovou krví a kamenným srdcem, v němž se jeho potrava a pití mění v žluč, aby mohl vidět Olivera Twista, jak polyká s chutí maso, kterým pohrdl pes.“

Byly doby, kdy jsem se knihám zavánějícím povinnou četbou a čtenářským deníkem vyhýbala velkým obloukem, a to i přesto, že literatura patřila mezi mé oblíbené předměty. Jenže jak stárnu, tak klasice přicházím na chuť a zjišťuji, že většina děl je do osnov české literatury zařazena právem. Abych tedy dohonila, co jsem svou hloupostí a předsudky zameškala během školních let, čas od času sáhnu po nějakém vyloženě klasickém díle. Tentokrát má ruka padla na Olivera Twista. A i když jsem k němu přece jen přistupovala s mírnými předsudky a myslela si, že to bude nezáživné čtení, vůbec tomu tak nebylo a já si čtení Olivera Twista poměrně užila.

Myslím, že všem, kdo prošli školní lavicí, je děj docela známý, ale stejně si neodpustím malé shrnutí. Oliver Twist je sirotek, jeho matka zemřela při porodu, otec je neznámý. Chudák Oliver přežívá ve farním chudobinci, kde je život věru nelehký. Dostane se k učení k majiteli pohřebního ústavu, ale posléze se mu podaří utéct do Londýna. Ovšem bez přátel a příbuzných je odsouzen k bídnému životu na ulici. Z nedostatku jiných možností se přidá k partě zlodějů, kteří se z nevinného Olivera snaží vychovat kapsáře. Osud je k Oliverovi poněkud nepříznivý, ale nakonec se přece jen vše v dobré obrátí a Oliverovi je nakonec dopřáno vyrůstat se ctí a důstojností hodnou člověka.

eshop.knihydobrovsky.cz

   
       Charles Dickens je představitelem směru zvaného realismus. A to pochopitelně dokládá i jeho dílo. Setkáme se zde se všemi vrstvami společnosti, jak s tou nejchudší spodinou (obyvatelé chudobince, zlodějská parta), tak i se sluhy a hospodyněmi, a v neposlední řadě také s představiteli vyšší vrstvy (pan Brownlow, paní Maylieová…).

S postavami si Dickens vyhrál. Oliver je vyobrazen jako nevinné dítě, které i přesto, že má nelehký osud, si svou nevinnost a ryzí povahu zachovává. Nakolik je tohle reálné, posuďte sami :-). Velmi zajímavou a skoro až komickou je postava farního sluhy Bumbleho. Je pokrytecký, toužící po penězích a bohatství, tyranizuje všechny kolem sebe, a přesto uvrtá sám sebe do tenat manželství, ve kterém nakonec pyká za všechny své nekalosti. Útlocitná a křehká hrdinka Rose Maylieová mi naopak trochu připomněla hrdinky románů Jane Austenové. Velmi kontrastní je postava Nancy, se kterou se Oliver setkává ve zlodějské partě. Navzdory svému ubohému osudu a povaze otrlé podvodnice se prokáže jako dobrá duše, která svými skutky nejednou zachrání Oliverův osud. Obecně všechny Dickensovy postavy jsou věrně a podrobně vyobrazeny, se svými ctnostmi i nešvary. Každá je svým způsobem reálná a nese charakteristické rysy své společenské vrstvy.

Jediné, co mě trochu zarazilo, byl závěr, který byl malinko překombinovaný a dosti nereálný. Tedy, abych byla přesná, líbil se mi, protože obecně mám ráda dobré konce a osudem těžce zkoušený Oliver si to rozhodně zasloužil, ale nějak jsem si říkala, že takhle by se to rozhodně stát nemohlo.

Ovšem až velmi reálné byly kulisy příběhu. Charles Dickens je vyobrazuje přesně, jak prostředí ve kterém žijí ti nejchudší, jejich bídu, ubohost, špínu, mizernou morálku a boj o pouhé přežití, tak i společnost bohatých s jejich uhlazeností, vybraným chování, velkorysostí, a někdy i trochou naivity. Dle autorova popisu si lze téměř živě představit Londýn v devatenáctém století. Jeho velkolepost i bídu. Reálné je to více než dost, skoro jsem měla sama pocit, že sedím v místnosti oblečená v roztrhaných hadrech za svitu jediné svíčky, chvěji se chladem a v žaludku mi kručí, což byla za tehdejších časů každodenní realita chudiny, tedy pokud měli to štěstí a měli střechu nad hlavou. Nic veselého. O to pozitivněji působí závěr a šťastné znovushledání postav.

Celkově vzato je Dickensův román poměrně čtivý. Upřímně čekala jsem suchopárný a těžkopádný román a nic takového se nekoná. Dokonce je příběh místy okořeněn autorovými často až sarkastickými komentáři a poznámkami, které mě opravdu pobavily :-). Oliver Twist je dle mého názoru jedna z knih, kterou se vyplatí si přečíst. Netvrdím, že z ní budete vyloženě uneseni, ale konečně pochopíte, proč se o něm učíme v hodinách literatury :-).

.            Četli jste nějaký Dickensův román? Líbil se vám? 

Oceán na konci uličky: Příjemně snivá gaimanovská jednohubka

Autor: Neil Gaiman

Originální název: The Ocean At The End Of The Lane

Nakladatelství: Polaris

Rok vydání: 2013

„To všechno se mi teď znovu vybavilo, ale zároveň mi bylo jasné, že to není na dlouho; jako všechno, na co jsem si vzpomněl, když jsem seděl na zelené lavičce vedle malého rybníčku, o kterém mě Lettie Hempstocková kdysi přesvědčila, že to je oceán.“

Pro Neila Gaimana mám slabost. Jeho reálně nereálné příběhy mě baví a okouzlují a věřte, že jeho díla jako jsou Američtí bohové, Nikdykde či Hvězdný prach by vám rozhodně neměla ujít. Chvíli mi trvalo, než jsem se dostala k jeho nejnovějšímu dílu (u nás tato kniha vyšla v roce 2013, jen tři roky zpoždění :-D) a musím říct, že Neil Gaiman ani tentokrát nezklamal.

Hlavní hrdina se vrací do městečka, kde prožil své dětství. A přichází k němu vzpomínky na léto, kdy mu bylo sedm a kdy se děly neuvěřitelné věci. Tehdy vše odstartovala smrt hledače opálů, který bydlel u jeho rodičů, a to mělo za následek řadu opravdu nevšedních událostí. Spolu s kamarádkou Lettie Hempstockovou se náš hrdina vydává doslova za hranice nám známé reality a přivede do našeho světa bytost, ze které jde strach a kterou je třeba porazit a poslat tam, kde patří. Což pro sedmiletého chlapce není zrovna snadný úkol. Ale s pomocí Lettie Hempstockové a její matky a babičky, které nejsou tak úplně obyčejné ženy, se šance rozhodně zvyšují.

Zdroj: neoluxor.cz

Příběh se odehrává očima sedmiletého chlapce a Neil Gaiman tomu vyprávění rozhodně přizpůsobil. Takto malé dítě spoustu věcí ještě tak úplně nechápe a řada věcí, které je dospělým s logickým myšlením a zakrnělou představivostí utajena, mu naopak připadá zřejmá a očividná. Možná právě proto příběhu s dětskou upřímností věříte vše, neboť přiznejte se, kdo v sedmi letech neschovával v noci nohy pod peřinu a netřásl se strachy z bubáka pod postelí :-).

Příběh je to pohádkově imaginativní a snivý, přesně takový, jaký mám od Neila Gaimana ráda. Místy se mu daří být až děsivý, ale pokud jste četli například Koralinu, nemůže vás to u tohoto autora překvapit. Líbí se mi, že do jeho neskutečných světů se může dostat obyčejný smrtelník a vy věříte, že to není až tak nereálné a že na nějakou fantastickou bytost můžete narazit klidně i u vás doma v obýváku.

Velmi mě zaujala i nejednoznačnost Hempstockových žen. Jsou tři nebo je to jen jedna? Jsou to obyčejné ženy, které ví jen o něco více než běžný smrtelník nebo vládnou nadpřirozenými schopnostmi, které jsou nám normálním lidem zapovězeny. A nebo nám nejsou zapovězeny a jen jsme pod tíhou reality a všedního života tyto schopnosti zapomněli a mnohem blíž k nim mají malé a rozumem nezmanipulované děti?  Tady už se pouštím do roviny spekulací a úvah, ale aspoň vidíte, že kniha skýtá i podněty k zamyšlení.

Kniha je poměrně útlá, je to spíše taková jedohubka než čtení na několik dní, a ačkoli pro mne Američtí bohové zůstanou knihou od Neila Gaimana číslo jedna, rozhodně tato knížka stojí za přečtení. Už jen proto, abyste na chvíli uvěřili, že rybníček na konci uličky může být skutečně oceán :-).

Máte rádi knihy od Neila Gaimana? Která je vaše oblíbená? :-)

Pozitivní týden #14

Copak pozitivního se mi událo tento týden?:

Foťák

Konečně. Po sto letech se můj drahý (kdysi nadšený fotograf) uvolil a zapůjčil mi svůj parádní foťák. Jen co se s ním naučím trochu zacházet a osvojím si fotografické minimum, pozvednu svůj blog zas o stupínek výš a budu články doplňovat kvalitními fotografiemi, aspoň v to doufám teda :-D. Protože co si budeme povídat, fotky z mobilu jsou příšerné.

První barefoot boty

Tak dlouho jsem poslouchala nadšené výkřiky kamarádek a známých ohledně barefoot bot, že jsem neodolala a jedny si pořídila. Sice stály víc než jakékoli boty, co jsem si kdy koupila, ale co by člověk pro své nožky neudělal, že. A musím říct, že ta chůze je fakt o něčem jiném. Hned první den, co jsem bosonohé botky měla na sobě, jsem měla pocit, že jdu v pantoflích, tak byly pohodlné :-D. Ovšem po dalším dnu, kdy jsem v nich celý den chodila, mě tak neskutečně bolely nohy, že jsem měla pocit, že mi upadnou :-D. Neupadly a zvykají si dál (prý to trvá tak dva týdny, ojojoj :-D).

Chodíme s prckem svorně barefoot :-D

Blogteam Neoluxoru

Jo jo, musím se pochlubit :-). Když Neoluxor vyhlásil, že hledají nové knižní blogery do svého týmu, tak jsem neodolala a přihlásila se. A k mému překvapení mě vybrali, takže doufám, že je nezklamu :-). Beru to jako skvělou příležitost, jak se dostat ke knihám, o které bych jinak nezakopla, a navíc můžu dělat to, co mě neskutečně baví, v trochu širším měřítku.

Baletní vystoupení

V pátek 29. dubna se slavil Mezinárodní den tance. Abych pravdu řekla, žádná velká tanečnice nejsem, ale pro balet mám celoživotní slabost. Za svůj život už jsem viděla nespočet baletních představení, jak klasických, tak i moderních, a strašně se mi to líbí. A když jsem právě 29. dubna šla s prckem z plavání na metro Anděl, u kostela sv. Václava zrovna začala série baletních vystoupení k poctě dne tance. Prcek zrovna usnul, tak jsem zaparkovala kočár a zhruba hodinku koukala na nadšené tanečníky, kteří svým pohybem vyjadřovali radost z tance a pohybu. Jejich figury byly elegantní, ladné a neuvěřitelně sehrané, prostě radost podívat. Bylo to krásně spontánní a nečekané, a takové zážitky mám nejraději :-).

Veggie Náplavka

Prvního máje jsme oslavili nejen polibkem pod stromem (rozkvetlá třešeň prostě nebyla v dosahu :-D), ale taky veganským festivalem, který byl převážně o jídle, jak jinak. Nacpali jsme si břicha skvělou zelňačkou, vegeburgerem, salátem, závitky a jako zákusek jsme ochutnali zmrzlinu z rýžového mléka s ovocem (ta mě zas tak nenadchla, mám raději čistě ovocné sorbety), a tak obecně jsme snad u každého stánku vyškemrali alespoň malou ochutnávku. Trochu nepříjemné byly dlouhé fronty, protože když jsem hladová, tak slovo trpělivost prostě neznám :-D.  A jediné co mě zarazilo, bylo pár kolemjdoucích, kteří si hlasitě stěžovali, že nemůžou najít žádný stánek s masem :-D.

Jak vy jste si užili prvomájový víkend? :-)

Jako zabít ptáčka: Citlivý příběh o dospívání, statečnosti, předsudcích a pokrytectví

Autor: Harper Lee

Originální název: To Kill a Mockingbird

Nakladatelství: Mladá fronta a.s.

Rok vydání: 2015

„Statečnost začíná tehdy, když víš, že jsi poražen, ještě než se do něčeho dáš, a přesto se do toho dáš a dovedeš to až do konce, ať se děje co děje. Málokdy zvítězíš, ale někdy se ti to povede.“

Dočetla jsem se, že popularita této knihy v poslední době poněkud stoupla díky nedávné smrti autorky Harper Lee. Já jsem si ovšem tuhle knihu cíleně sehnala na doporučení blogerky z The Anna Diaries. Takže ne, opravdu autor nemusí odejít na onen svět, abych vzala za vděk jeho dílem :-). A můžu vám říct, že tahle kniha s poněkud nic neříkajícím názvem mě chytla za srdce. Tak krásný, citlivý a hořkosladký příběh už jsem dlouho nečetla.

Zdroj: kniha.cz

Kniha se odehrává v ospalém jižanském městečku Maycomb v 30. letech minulého století. Hlavní vypravěčka, osmiletá Čipera, tu žije se svým třináctiletým bratrem Jemem a otcem jménem Atikus Finch, který se živí jako advokát. Spolu s kamarádem Dillem si užívají léto a vyvádějí lumpárny, například se snaží se vylákat souseda Bubu Radleyho z jeho domku. Nálada se ovšem změní v okamžiku, když je mladý černoch obviněn ze znásilnění bělošské dívky a jeho obhájcem je ustanoven právě Atikus. Sledujeme zaujatý soudní proces a vztahy mezi černošským a bělošským obyvatelstvem. V tom všem se snaží děti Atika Finche vyznat a dospět v lidi s otevřeným srdcem a zdravým názorem na svět.

Nenechte se mýlit, hlavní náplní příběhu není rasismus a nenávist vůči černošskému obyvatelstvu. Je to příběh o dětské nevinnosti, dospívání a prozření, o předsudcích a pokrytectví a tom, jak být lidmi. Čipera s Jemem postupně vyrůstají z dětských lotrovin a počínají nahlížet na svět očima dospělého a zjišťují, že lidská společnost rozhodně není nekomplikovaná, ačkoliv, jak praví hlavní hrdinka, jsme všichni lidi.

Moc se mi líbila postava Atika Finche, jehož žena zemřela a on se snaží vychovat své dvě děti, jak nejlépe umí. A ne nějakými zákazy a příkazy, ale jednoduše vlastním příkladem. Chová se upřímně, čestně, bez jakékoli přetvářky tak, aby se svým dětem mohl beze studu podívat do očí. A ono to funguje. Čipera i Jem ho respektují a v koutku duše se snaží být jako on. Je to opravdu obdivuhodný a charismatický muž, který věří v lidi a v dobro, které se v nich ukrývá.

Finchovu rodinu pochopitelně doplňují i ostatní obyvatelé městečka, každý s větší či menší dávkou osobní statečnosti či zbabělosti. Rasismus, nenávist a diskriminace obyvatel černé pleti je v příběhu zdůrazněna, ale ne nějak nenávistně či odsuzovačně. Autorka vše popisuje s citem, nadhledem a jistou laskavostí. A co není řečeno přímo, domyslíte si mezi řádky.

Je to krásný příběh, čte se lehce, a přesto donutí se zamyslet nad lidskými předsudky, zbytečnou nenávistí a nepochopením. Je až neuvěřitelné, jak je možné, že taková nenávist mezi lidmi existuje (a je stále tak palčivě aktuální i v dnešní době). Kniha mě uchvátila a jsem přesvědčena, že jsem ji nečetla naposled. Má hloubku, obsahuje řadu moudrých myšlenek a věřím, že přemýšlivý čtenář si v ní pro sebe najde i nějaké to poselství. Protože upřímně, i přes všechno ujišťování, že nás se rasismus a diskriminace netýká, myslím, že v hloubi duše každý ví, že to tak úplně není pravda.

PS: Už se těším, až se kouknu na stejnojmenný film. S Gregory Peckem v hlavní roli to musí být perfektní :-).

Četli jste Jako zabít ptáčka? Líbila se vám to?