pátek 17. listopadu 2017

Ozvěny velké písně: Hrdinský úpadek bohů

Autor: David Gemmell
Originální název: Echoes of the Great Song
Nakladatelství: Perseus
Rok vydání originálu: 1997
Rok českého vydání: 2015

„Při vší úctě, radní,“ odvětil Talaban s přátelským úsměvem, „myslím, že zapomínáš, jak je důležité ukázat, že máme moc. Jestli jsou ti cizinci alespoň trochu jako my, budou povýšení a přesvědčení o tom, že jsou nadřazení a mají právo vládnout. Představ si, co by se asi dělo, kdybychom my unikli velké zkáze, Říše přežila bez větší úhony a hlavnímu městu se nic nestalo. Plavili bychom se s Hadem po nových oceánech, hledali další rasy a podrobovali si je, jako jsme ot dělali vždycky. A dál si představ, že bychom našli rasu, která by byla podobná té naší, jen s tím rozdílem, že už by byla bez energie a neměla lodě, vojska,  žádnou skutečnou obranu. Uvítali bychom ji jako bratry? Neřekl bych. Ti cizinci nebudou hned vědět, že máme pouze jednoho Hada. Uvidí ho v plné síle. Potom nás možná budou brát jako sobě rovné.“

Na hrdinskou fantasy mě užije. Ale někdy nemám chuť číst rozsáhlé, mnohasvazkové ságy a bohatě mi stačí jeden jediný román. Ovšem se všemi náležitostmi pořádného fantastického dobrodružství, s postavami, které můžu obdivovat i nenávidět a s dějem, u kterého nemusím zas tak moc přemýšlet, jen si užiju parádní jízdu. Kniha Ozvěny velké písně byla dobrá volba :-).



Avatáři, kteří přežili pohromu, která zlikvidovala jejich Říši, jsou jen pouhým odleskem kdysi zářivého a mocného národa. I přesto se snaží zuby nehty udržet u moci a vládnout mnohem početnějšímu národu Vagarů a ostatním „podlidem“. Svou sílu čerpají z krystalů a ta jim zajišťuje nejen nesmrtelnost, ale i nadpřirozené schopnosti, které Avatárům dovolují si podmanit nynější svět a stavět se do role bohů. Ovšem krystaly se pomalu vyčerpávají a není možné je nabít. S tím se tak vyčerpává i moc Avatárů, kteří začínají být zoufalí. Jednoho dne u jejich měst přistanou cizí lodě a na břeh se vylodí nepřátelští Almékové, kteří jsou jim v mnoha ohledech velice podobní a jejichž Krystalová královna vyžaduje krvavé oběti. A tak začíná boj za záchranu světa.

David Gemmel je vynikající vypravěč. Já jsem se o tom přesvědčila při čtení Rigantské ságy (recenze na první díl zde). Vy možná znáte slavnou Legendu či jiné tituly z Drenajské ságy. A v Ozvěnách velké písně autor potvrzuje své právo být zařazen mezi klasiky žánru. Jedná se o vyprávění epického charakteru (epické stylem, nikoli délkou, ale dokážu si představit, že by se motiv dal využít na několik dílů) plné hrdinů i obyčejných lidí. Gemmell klade důraz na hodnoty jako je přátelství, čest či láska, které v současném světě trochu ztratily na významu. On je však oživuje a staví na nich charakter svých hrdinů a to bez zbytečného patosu a znevažování. A i když se ve své podstatě jedná o pohádku pro dospělé, kde dobro bojuje se zlem, černobílé vidění světa se mu daří přetavit do všech možných barev a nevyhýbá se ani lehkému morálnímu podtextu. Rasová nenávist, nadřazenost privilegovaných či úpadek kdysi úchvatné civilizace jsou poměrně nadčasová témata a Gemmell je předkládá v příjemně nenáročné verzi.

Ovšem prim pochopitelně hraje příběh samotný. Je to ryze hrdinské dobrodružství, kde chrabří muži (ale i ženy) bojují za záchranu svého světa, vládci kují pikle a vymýšlejí taktiky, jak přemoci nepřítele. A kde se z obyčejných lidí stávají hrdinové. Příběh je spletitý, ale ne nepochopitelný, reálie jakéhosi pseudostředověku se stýkají s kulisami doby ledové a nápad krystalové magie, čerpající svou energii ze slunce, je poměrně originální. A Gemmell umí nejen skvěle vyprávět, ale i napsat uvěřitelné a charakterově vyrovnané postavy. V této knize stojí za zmínku Talaban, válečník s tragickou minulostí a jeho přítel Hlavokam, Svatý Anu, jehož moudrost dokáže zázraky, původně obyčejná vesničanka Sofarita, která se shodou okolností stane mocnější než by si bývala přála a lehkomyslný zabiják Viruk, který umí vtipně oživit řadu scén.

„Mám tě rád. Vážně mám.“ Odmlčel se a z tváře se mu vytratil úsměv. „Můj astrolog mi řekl, že jednou spolu budeme bojovat na život a na smrt.“
Talaban se usmál. „Doufejme, že je to špatný hvězdopravec. Ale jestli ne, můžeš být klidný, pohřbím tě se všemi poctami.“
Viruk se opět zasmál. „Opravdu tě mám rád, Talabane.“

Děj svižně odsýpá, nikde se nezadrhává, ovšem autor to občas bere zkratkou a sem tam se přes podstatný časový úsek přehoupne v průběhu jedné věty, což je asi jediná nedokonalost na jinak skvělé knize. Sem tam se zastaví, aby dal čtenáři čas prožít emoce, kterými se postavy někdy nechají unést, ale pak pádí dál ke zdařilému finále. Až je vám líto, že kniha končí a říkáte si, že je škoda, že si s tím autor nedal víc práce, protože pár dalších dílů by si to určitě zasloužilo (ehm, já vím, trochu si rozporuji oproti začátku, ale začala jsem číst s tím, že chci jen jednohubku a skončila s pocitem, že to nemůže být konec a že chci víc :-D, chápete doufám... :-)) Je to zkrátka výtečná kniha, nad kterou zaplesá srdce každého fanouška hrdinské fantasy.

Četli jste něco od Davida Gemmella? Jaký je váš oblíbený kousek z žánru hrdinské fantasy? :-)

pátek 10. listopadu 2017

Domácnost bez odpadů: Jak žít s minimálním dopadem na životní prostředí

Autorka: Bea Johnsonová
Originální název: Zero Waste Home, The Ultimate Guide to Simplifying Your Life by Reducing Your                                                 Waste
Nakladatelství: PeopleComm
Rok vydání: 2016

„Večer postavíme popelnici na okraj chodníku před domem a než ráno vstaneme, jako mávnutím kouzelné hůlky zmizejí všechny ty obaly od sladkostí, plastové sáčky a použité papírové utěrky. Ale když říkáme, že jsme to vyhodili do smetí, co to skutečně znamená?“

Nikdy jsem se nad tím, kolik produkujeme odpadu příliš nezamýšlela.  Ale poslední dobou mám pocit, že to množství je enormní. Když si vezmu naši domácnost a uvážím, že co druhý den vynesu do kontejneru pytel odpadků a každou chvíli vynášíme plné tašky skla, plastů a ostatních recyklovatelných složek, je to děsivé. A to ani nemluvím o hromadě obalů a jednorázových pomůcek, které mi projdou pod rukama v práci. Když si vezmu, že naše republika má nějakých deset milionů obyvatel a každý vyprodukuju to samé, ne-li víc, je to smutné a alarmující, že to s klidným srdcem tolerujeme. Ale dost moralizování, pojďme se podívat na velmi inspirativní knihu, která má zapříčinila pár změn v naší domácnosti.



Bea Johnson je úžasná osoba, která se nebála a svůj život zbohatlické americké paničky v naleštěné rezidenci převrátila vzhůru nohama a vydala se cestou minimalismu. Jak v životě, tak i v odpadech. Její příklad ukazuje, že možné je všechno a že když se trochu zamyslíme a vyházíme se svých domovů nepotřebné věci a ze své hlavy bojácné a konzervativní myšlení, může se nám žít lépe, lehčeji a ještě nás bude hřát dobrý pocit, že naše planeta kvůli nám netrpí. Nebo aspoň trpí o chlup méně.

Zero waste je poslední dobou docela fenomén. Tato kniha si našla mnoho následovníků a i když sama vím, že do jedné zavařovačky ročně se jako Bea se smetím prostě nevlezeme, přece jen je kniha skvělým návodem, jak si život v mnoha ohledech zjednodušit.

Provází čtenáře celým domem a dává tipy, jak ze svého života vyhodit zbytečnosti a naopak do něj zařadit opakovatelně použitelné věci. V kuchyni se zaměřuje na bezobalové nakupování a domáckou výrobu a ukazuje, jak se vyvarovat jednorázovým obalům na hotová jídla a jak se dá doma kompostovat. Následuje průlet koupelnou, kde zjistíte, kolik zbytečností a nepoužívané a nepotřebné kosmetiky v ní leží. Pro šikovné čtenářky je tam pár receptů na domácí kosmetiku a také různé „léky“.

 „Pokud některé jednorázové výrobky z nějakého důvodu přečkaly zjednodušování vaší kuchyně, říkám vám rovnou, že se jich můžete zbavit. Zbytečně zabírají místo a stojí vás peníze. Peníze patří do peněženky, nevyhazujte je jen tak na skládku!“

Dále se věnuje šatníku - jak jej zjednodušit, aby byl udržitelný a abychom se vyvarovali ránům před přeplněnou skříní s myšlenkou, že nemáme co na sebe. A vzhledem k tomu, že i minimalistická domácnost se musí uklízet, dává pár vychytávek na zcela přírodní čistící a prací prostředky. Také ukazuje, že bezoodpadový styl života funguje i s dětmi, na cestách, a také o Vánocích a jiných svátcích. Závěrem apeluje na čtenáře, že změna v celosvětovém měřítku vždycky přichází pomalu, ale začít musí v nás samotných.



Na konci je kniha doplněna o řadu internetových odkazů s nejrůznějšími zero waste tipy a také s poznámkami pro českého čtenáře (což oceňuji a díky za to) a odkazy na české bezodpadové projekty. A jako bonus je celá kniha tištěna tzv. nízkomigračními barvami na recyklovaném papíře :-).

Mně se kniha moc líbí, je neskutečně inspirativní, na začátku každé kapitoly sama autorka srovnává, jak to měla dříve a co jí změna přinesla. Kniha obsahuje nejen praktické rady a tipy, ale také spoustu návodů a receptů na výrobu běžně kupovaných věcí. Ačkoli je to víceméně učebnice, čte se dobře a většina věcí se dá aplikovat v běžném životě.



K čemu inspirovala kniha mne samotnou?

Rozhodně mě donutila se zamýšlet při každém nákupu, zdali to, co kupuji, opravdu nutně pořebuji a neobejdu se bez toho. Což už mi ušetřilo hromadu peněz, neboť mám někdy tendenci být malinko impulzivní a spoustu věcí pak sice používám, ale v zásadě je mi jasné, že to byla naprosto zbytečná koupě a já bych se bez toho v pohodě obešla.

Také přemýšlím nad tím, jak co nejvíce jednorázových věcí v domácnosti nahradit znovupoužitelnými alternativami, zatím se mi povedlo nahradit odličovací tamponky a sáčky na nákup potravin a zeleniny...  Zúžila jsem výběr nezbytné kosmetiky a čistících prostředků. Šatník jsme povyměňovaly s kamarádkami a každá se tak něčeho zbavila a něco jí zadarmo přibylo, Bea by z nás měla radost :-).

Potraviny se snažím, co nejvíce kupovat nebalené do vlastních sáčků a obalů a jako Pražák využívám toho, že bezobalové prodejny v Praze už dávno nejsou pouhé sci-fi. 

Naučila jsem se odmítat drobné reklamní dárky a pozornosti, zbytečné igelitové tašky a sáčky, omezuju spotřebu jednorázových kelímků a jídelních obalů. Štve mě, že v Praze nemáme kontejnery na biooodpad, takže většinu obsahu našeho odpadkového koše tvoří zbytky z vaření.

Bea Johnson je mi zkrátka svým konáním blízká a sama pociťuji, že čím méně mám věcí, tím se cítím svobodněji a život je mnohem jednodušší.

Myslím, že tuhle knihu by si měl přečíst každý, už jen pro to, aby se zamyslel nad tím, jak neuvěřitelně konzumním způsobem žijeme. A ono si to na přírodě vybírá svou daň. Nechci nějak přehnaně agitovat, sama mám hodně co zlepšovat, ale pokud vám příroda není lhostejná, dejte zero waste šanci.


Slyšeli jste o zero waste? Co na to říkáte? :-)

pátek 3. listopadu 2017

Stalo se v říjnu

Co se týče přečtených knih, je to pěkná bída. Dokonce až taková, že ani nevím, jestli mám právo se nazývat knižní blogerka :-D.

Pro romanticky založené duše můžu rozhodně doporučit Jak najít lásku od Cecelie Ahernové (recenze). Pro milovníky detektivek zas Ženu z kajuty č. 10 od Ruth Ware (recenze). A pro milovníky jídla a zdravého stravování skvělou Novou biokuchařku Hanky Zemanové (recenze). Pro neoluxorácký magazín jsem recenzovala Italské jednohubky od obdivuhodné ženy a české blogerky Marty Kučíkové a Neobyčejná dobrodružství od Daniela Wallace, obě knihy můžu s klidem doporučit. A pro přečtení recenze hezky naklusejte do Neoluxoru :-D.
A také jsem přidala pár tipů do dětské knihovničky, které najdete zde.





Kultura

Výstava Světlo a život
Jedné deštivé neděle nebylo co dělat, tak jsme vyrazili okouknout novou přírodovědnou expozici v Nové budově Národního muzea, která má za cíl zvídavým návštěvníkům přiblížit, jaký mají sluneční paprsky vliv na rostliny i živočichy. Zavede vás do jeskyně, za zvířátky do stepi i do tropů. Rozhodně největším hitem bylo vyhrabávání kostí z písku aneb zkuste si být paleontologem :-D. Pro odvážné je možné projít pět interaktivních panelů s kvízy a zúčastnit se tak losovací soutěže. Výstava je zajímavá, poučná, částečně interaktivní a když už tam budete, rozhodně doporučuju koupit vstupenku rovnou do celého muzea a omrknout i expozici Archa Noemova :-).




Zkrocení zlé ženy
Po sto letech (přesněji po dvou) jsem byla zase v divadle. Pro mě poprvé v Divadle na Vinohradech a protože se v moderní činohře nějak neumím zorientovat, vsadili jsme na klasiku :-). Shakespearova komedie Zkrocení zlé ženy byla skvělá volba. Jednalo se o zpracování v tradičních kulisách, bylo to perfektně zahrané, konverzační humor se střídal se situačním a bylo vidět, že herci si to nesmírně užívají. A my diváci na tom byli podobně.

Osobní novinky

Začala jsem chodit do práce. Bylo to trochu nečekané a o dost dříve než jsem plánovala, ale když vám do klína spadne nabídka dobrého místa kousek od domu, velmi těžko se říká ne :-). Prozatím jen na dva dny v týdnu, ale i tak mám pocit, že se mi ten volný čas nějak ztratil. Ale jinak mě to moc baví, tak držte palce, ať si to se mnou nerozmyslí :-). A kdyby vás zajímalo, čím si momentálně krátím dlouhou chvíli, tak šiju dětem quietbook :-D. Je to nehorázná piplačka a nejsem si jistá, jestli to vůbec dětičky ocení, ale docela mě to baví.




Jaký jste si užili říjen vy? :-)

pondělí 30. října 2017

Jak najít lásku: Když je láska silnější než smrt

Autorka: Cecelia Ahernová
Originální název: How to Fall in Love
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2016

„Měj na paměti, že každý okamžik, který jsem s tebou strávila, byl ten nejkrásnější v celém životě.“

Ani nevím, jak k tomu došlo, ale ocitla jsem se v naprosté smršti událostí a povinností– plánování svatby, nástup do práce a s tím spojené hledání hlídání, vodění dětí na kroužky... A to má za následek to, že neustále něco zařizuju, vyřizuju, snažím se zkoordinovat rodinný program, tak aby všechno klaplo, a tak není divu, že když už se na chvíli zastavím, mám chuť naprosto vypnout a jen se zachumlat do deky a číst nějaký příjemný nekomplikovaný příběh. Jak najít lásku tyhle požadavky splňuje dokonale :-).



Christine a Adam se potkávají za velmi nebvyklých okolností. Adam chce totiž skokem z mostu ukončit svůj život plný trápení a Christine ve snaze ho zachránit s ním uzavře dohodu. On tak slíbí, že dva týdny do svých narozenin podstoupí její svéhlavou terapii a pak se může rozhodnout, jestli život za to stojí, nebo jestli z toho mostu opravdu skočí. Ovšem Christine není žádná psychoterapeutka, jen obyčejná ženská, která sama právě prochází komplikovaným rozvodem a přece se snaží Adamovi dokázat, že ztráta přítelkyně, smrt otce, vyhazov z práce a převzetí nenáviděné rodinné firmy nemusí nutně znamenat konec světa, protože důvodů, proč stojí za to žít, existuje nespočet.

Cecelia Ahernová okouzlila celý svět působivými romancemi S láskou, Rosie či PS. Miluji Tě. Takže asi nikoho nepřekvapí, že i tenhle román se nese v podobném duchu. Pár, který k sobě za podivných okolností hledá cestu, aby to v závěru dopadlo, jak to dopadne :-). Naštěstí je autorka natolik nápaditá, že se nejedná o bezduchou kýčovitou romantiku, ale podařilo se jí do knihy vnést docela zajímavý nápad. Usoužený Adam, pro kterého je svět jen temná díra, kde se cítí osamělý a s nesmírnou tíhou na ramenou i v srdci, a dobrosrdečná Christine, která také zrovna nemá na růžích ustláno, ale přece se rozhodne, že každý život stojí za záchranu a že krásy života Adamovi ukáže a vnutí stůj co stůj.

Dvojice tak zažívá veselá i smutná dobrodružství, zoufalé i komické chvilky a vše je protkáno jemným humorem. Christine se zuby nehty drží svých knížek ve stylu Jak žít šťastný život, Jak zbohatnout v desetí krocích apod. a asi nikoho nepřekvapí, že to tak úplně nefunguje. Postavy neoplývají zrovna hlubokou psychologií, ale jsou sympatické a chovají se přesně tak, jak čekáte. Mile, nenásilně a přátelsky. Je vidět, že Cecelia Ahernová je zkušená a vypsaná autorka, umí udržet dějovou linku relativně napínavou, výborně vybudovat zápletku a závěr už jen zapadne jak poslední dílek puzzle.

Nebudu vám nic nalhávat, je to vyloženě oddechovka na dva tři večery, kdy se vám nechce dělat nic náročného, jen relaxovat a užívat si sice jednoduchou, ale ne úplně hloupou knížku, která pobaví a zanechá na duši pocit, že život je přece jen krásný a zázraky se občas dějí.

Jaká je vaše momentálně oblíbená oddechovka? :-)

pátek 20. října 2017

Nová biokuchařka Hanky Zemanové: Základ zdravé rodinné kuchyně

Autorka: Hana Zemanová
Nakladatelství: Smart Press, s.r.o
Rok vydání: 2016

„Navíc jíme-li plnohodnotné potraviny a žijeme přirozeně zdravým životním stylem, šetříme peníze za potravinové či multivitaminové doplňky, preparáty na hubnutí nebo za plastické operace, za které jsou lidé ochotni platit obrovské sumy.“

Vzhledem k tomu, že mám nenasytnou rodinu a navíc touhu předkládat jim relativně zdravá jídla, vařím opravdu hodně. Ovšem sehnat kuchařku, která by mi vyhovovala, není vůbec snadné. Požaduji, aby jídla byla hlavně veganská, aby se dala připravovat ze surovin, které jsou běžně dostupné, ideálně lokální a které mám doma (piniové oříšky a kaki jsou sice super, ale to běžně doma opravdu nemíváme), a také aby jídla byla jednoduchá a já tak nestrávila u plotny půl dne. Co se týče kuchařek koukám i na vzhled, když tam nejsou líbivé obrázky, tak se mi podle ní nechce vařit (já vím, je to hloupé a povrchní, ale každý jsme nějaký) a samozřejmě očekávám, že jídla budou chutná a mně se podaří (uznávám, že to už není vždy v režii autora, ale když se mi první dvě jídla z některé kuchařky neosvědčí, tak mě to odradí natolik, že už ji neotevřu). Že taková kuchařka neexistuje? To jste neměli v ruce Novou biokuchařku Hanky Zemanové :-).



Původní biokuchařka se stala Nejlepší kuchařskou knihou roku 2006, a jak sama Hanka na svém webu uvádí, řada informací je po deseti letech zastaralá a neaktuální. Tak ji kompletně přepracovala do současné podoby.

Kniha je rozdělena do dvou částí. První je teoretický úvod, kde Hanka vysvětluje, co jsou to biopotraviny, jak je poznat a sehnat, a také se s mnoha dalšími odborníky z oblasti výživy a zdraví věnuje otázce současných výživových trendů jako je veganská strava, raw, bezlepkové stravování apod. Hodně se věnuje i ekozemědělství, představuje výhody i záludnosti tohoto konceptu a v závěru představuje několik zajímavých ekofarmářů a osobností, kteří stojí za zajímavými projekty jako třeba Skutečně zdravá škola (Margit Slimáková), Bezobalu (Petr Hanzel), KPZKomunitou podporované zemědělství (Honza Valeška) a další.



Druhá část je samotná kuchařka, která je rozdělená na tématické oddíly - Polévky, Saláty a pomazánky, Bezmasá jídla, Biomaso, Zelenina, Inspirativní přílohy a Sladká jídla, kaše a dezerty.

Moc se mi líbí, jak je kuchařka komplexní. Že se nejedná jen o pouhý výčet pracovních postupů, ale je zdrojem mnoha zásadních informací ohledně stravy, zdraví a udržitelného životního stylu. Vše je vysvětleno krásně, jednoduše a zajímavě, a to jak pro naprosté laiky, tak i pro lidi, kteří už nějaké pokusy o ozdravení jídelníčku provedli a biopotravina pro ně není neznámé slovo. Pro zvídavé čtenáře je každé téma doplněno webovými odkazy a je tak možnost si dohledat další informace.



Samotné recepty jsou dokonalé, přesně dle mého gusta. Snad ještě nikdy se mi nestalo, aby se většina jídel stala v naší domácnosti hity. Knihu jsem si nadělila loni k Vánocům, takže věřte, že jsem ji testovala skutečně dlouho :-). Postupy jsou většinou jednoduché, velmi srozumitelné (i pro mou osobu, která často dumá na takovými pitomostmi jako třeba kolik toho tam mám dát, když je v receptu napsáno hrst vloček :-)) a ze surovin, které máme obvykle doma. Každé jídlo je doplněno nádhernými fotografiemi a kupodivu se jim můj výtvor většinou podobá (ovšem fotit jídlo neumím, takže ač jsem původně zamýšlela recenzi doplnit ukázkou toho, jak se mi podle biokuchařky skvěle vaří, tak mi to moc nevyšlo a hlavně jídlo zmizí dřív než vytáhnu foťák, ale to je zase ukázka toho, že nekecám a jídla jsou skvělá :-D). Kromě toho jsou recepty doplněny okrajovými rámečky a sloupky s různými radami, tipy na vylepšení, obměnami nebo v nich autorka představuje zajímavé a pro konvenčně se stravující neobvyklé suroviny, které jsou v receptu použity (třeba seitan, azuki, agar apod.)



Kuchařka je částečně veganská, ale své si najdou i masožravci. Líbí se mi, že část receptů je i bez lepku, případně se dá do bezlepkové formy upravit. Taky oceňuji, že jídla jsou velmi různorodá, dá se najít inspirace na snídaně (tipy na nejrůznější kaše), luštěninový oběd, i zákusek pro návštěvu a sušenky pro děti. Našla jsem tam pár luštěninových jídel, které se mi opravdu osvědčily (s těmi totiž obecně bojuju, protože internet je na dobrá a jednoduchá luštěninová jídla skoupý). Také hodně zajímavých zeleninových jídel, a přitom to nejsou žádné extravagance, které by člověk vařil jednou za sto let pro návštěvu, naopak jsou to běžná jídla, která se dají připravit kdykoli a nezaberou ani moc času.

Nejlepší recepty jsou rozhodně Cizrna na paprice, Čočkové burgery (vyzkoušeno z červené čočky, munga i normální čočky a jsou prostě dokonalé a táák jednoduché), Bramboračka s pohankou, Celozrnné žitné halušky, Pečená zelenina, Jahelné šišky s mákem, Ovesno-semínkové placičky, Opečená jablka (to je fakt bomba podzimní mňamka a oblíbená svačinka) a řada dalších.



Zatím jediný recept, který se mi nepodařil jsou Čokoládové cookies (ale to jsme tvořili ze zbytků před nákupem a zřejmě jsem něco nahradila nenahraditelným), ale nevzdávám to a zkusím je znova, protože na fotce prostě vypadají mňamózně :-D.

Kniha je moc krásně zpracovaná, líbivé fotky přímo vybízí k uvázání zástěry a vytažení vařečky (už jen proto, že vám sliny kapou až na zem :-D). Stala se zkrátka středobodem našeho rodinného vaření, já ji miluju a s čistým svědomím ji můžu doporučit všem, kterým není lhostejné, co jí a hledají ucelené informace o zdravém stravování a skvělé recepty.

Pokud byste i přes mé nadšení stále váhali, jestli je pro vás kniha to pravé, mrkněte na Hančiny webové stránky biokuchařka.cz, má tam uvedeno i pár receptů, tak vyzkoušejte :-). Zkoušela jsem Jahelné bramboráky s lněným semínkem a jsou vynikající.

Také je k sehnání BioAbecedář Hanky Zemanové, takový pomocník, který pomůže se vyznat v nejrůznějších alternativních a zdravějších variantách tradičních potravin a také poradí, jak je vhodně zařadit do jídelníčku.

Jaká je vaše oblíbená kuchařka? :-)

úterý 10. října 2017

Legrační počítání do postýlky, Králík Toník: Kterak děti naučit počítat

Autoři: Daniela Kulot, Maurice Pledger
Nakladatelství: Presco Group a.s (Ella & Max), Svojtka & Co
Rok vydání: 2013, 2016

Rozhodně nejsem ambiciózní matka, která by svým dětem už od narození cpala do hlavy znalosti a informace, aby se mohla pyšnit tím, že její děti umí v půl roce počítat, ve třech letech číst a v pěti vynalezly lék na rakovinu. Ale když se synek začal zajímat o to, kolik čeho je a co znamenají ty divné znaky, co máma mačká ve výtahu, těžko mu budu zatajovat počátky matematiky. A tak se mi do ruky dostaly dvě zajímavé knížky, které synka nesmírně baví a dovedly ho k tomu, že ohromuje okolí svým uměním počítat do tří :-D (pak skočí rovnou na osm a následně na padesát, ještě má co dohánět :-D).

Legrační počítání do postýlky
Je to víceméně leporelo, každé dvě strany se věnují jedné číslici, která je představena krátkou říkankou a doprovodnou ilustrací. Ústřední postavou je chlapeček, který se chystá večer do postýlky a příslušný počet zvířátek mu při tom pomáhá. Básničky jsou sice někdy malinko kostrbaté, nicméně synkovi to nijak zvlášť nevadí a já je tak musím číst pořád dokola (věřte, že už nenávidím tři jeleny, co se dělí o jednu třešeň :-D). Synek se s chlapečkem ztotožňuje, a to více ho to baví. Ilustrace jsou moc milé a povedené, takže věřím, že může pomoci se dětem zorientovat ve světě čísel a pokud ne, tak alespoň říkanky pobaví :-).




Knihu seženete např. v internetovém knihkupectví Presco Group zde.

Králík Toník
Kromě počítání je to skvělá příležitost jak s dítkem procvičit barvy. S králíkem Toníkem a jeho kamarády poznáváme zvířátka, hmyzáky, motýly apod. Je krásně barevná a navíc interaktivní, protože při čtení je třeba každou stránku dotvořit nálepkami, které jsou vzadu, a to synka hodně bavilo. Děti se prostřednictvím nálepek učí počítat do deseti a seznámí se se všemi základními barvami. A při troše snahy se dají nálepky zase odlepit a začít znovu. Knihu jsem zakoupila v Levných knihách a rozhodně to byla dobrá investice.






Obě knihy bych doporučila zhruba od 2-2,5 let.

Závěrem děkuji nakladatelství Presco group a.s., od kterého mám Legrační počítání do postýlky.

Jaké jsou vaše oblíbené počítací knihy? :-)

středa 4. října 2017

Moje září v kostce

V září na mě většinou začíná jít podzimní melancholie. Mé nejoblíbenější roční období je za mnou, atmosféra svobody, lehára a nekonečných možností taky, a mám pocit, že mě čeká jen práce, povinnosti a zima. Letos jsem si ovšem letní náladu prodloužila báječnou dovolenou v Itálii (více si o ní můžete přečíst tady) a zajímavými knihami.



Nejvíc mě okouzlil Stařec, který četl milostné romány od Louise Sepúlvédy. Krásný příběh o vztahu člověka a přírody s jistými hemingwayovskými prvky. Doporučuju a recenzi si můžete přečíst zde. Také mě zaujal román Malinka, prvotina české autorky Dity Táborské (recenze). Román o silných citech, vztazích mezi lidmi a všech podobách rodičovství je velmi povedený. Jinak jsem přečetla druhý díl Rigantské ságy s názvem Půlnoční sokol od Davida Gemmella. Gemmell je vynikající vypravěč a když se přidají skvěle vytvořené kulisy a výborné vykreslené postavy, je radost to číst.



Taky jsem si dala jednu knihu v angličtině, a to Big Little Lies od Liane Moriarty, a kupodivu mě to dost chytlo. I v angličtině se to četlo skvěle, příběh byl dostatečně poutavý a napínavý, postavy sympatické, rozuzlení překvapivé.

Konečně jsem se překonala a přečetla všemi opěvovaný Kostičas od Samanthy Shannonové, a je to vážně pecka. Fakt mě to chytlo a bavilo, už mám samozřejmě rozečtený Vidořád a myslím, že tohle bude jedna ze sérií, které s nadšením dočtu až do konce. Tak jen doufám, že se autorka nezasekne někde v půlce, přece jen sedm dílů je sedm dílů.



Co se kultury týče, tak září bylo spáš hospodové, což je taky dobré, jen se tím nedá moc chlubit :-D. Jinak už máme vybrané místo i termín svatby, a já se pomalu začínám modlit, aby všechno klaplo, hlavně počasí.

Jaké bylo vaše září? :-)