středa 22. června 2016

Ulice Záhadných tajemství: Nový Irving je sázka na jistotu

Autor: John Irving
Originální název: Avenue of Mysteries
Nakladatelství: Euromedia Group – Odeon
Rok vydání: 2016

„Zaprvé: tenhle doktor je smutný blb,“ spustila jasnozřivá dívka. „Zadruhé: stydí se, že je naživu. Zatřetí: myslí si, že měl umřít. Začtvrté: řekne ti, že potřebuješ zrentgenovat, ale jen to protahuje – už teď ví, že ti tu nohu neumí spravit.“

     Přečíst Ulici Záhadných tajemství je jako znovu potkat starého dobrého přítele. Román obsahuje vše, co je pro tvorbu Johna Irvinga tak typické. Groteskní a osobité postavy, absurdní situace, nepředpojatý pohled na sexuální témata a hlavně skvěle vyprávěný příběh.

Zdroj: neoluxor.cz

Hlavní postavou nejnovějšího Irvingova románu je Juan Diego, americký spisovatel mexického původu, který se vydává na Filipíny uctít památku otce svého zesnulého přítele. Před cestou ovšem vynechá pravidelnou dávku svých léků, což má za následek to, že se po dlouhé době propadá do říše snů. Sní o časech minulých, ve kterých se vrací do doby, kdy mu bylo čtrnáct let a se sestrou Lupe žili v mexické Oaxace na místní skládce. Obě děti jsou svým způsobem zázračné, Juan Diego oplývá schopností číst, u dětí skládky tak neobvyklou, a třináctiletá Lupe má dar jasnozřivosti. Ovšem kromě jejího bratra jí nikdo není schopen porozumět. Tragický úraz Juana Diega vede k přestěhování sourozenců do místního sirotčince pod vedením jezuitské koleje a poté mladé dobrodruhy osud zavede do cirkusu La Maravilla.

Životy dětí ovlivňuje řada postav. Jezuitský misionář Eduardo ve svých havajských košilích, šéf skládky Rivera, který možná je a možná není jejich otcem, chlípný krotitel lvů Ignacio, jejich matka Esperanza a mnoho dalších podivuhodných postaviček. Naproti tomu v bdělém stavu Juan Diego během svého výletu po Filipínách potkává dvě nadmíru záhadné ženy, Miriam a Dorothy, které ho hluboce fascinují, ačkoli zřejmě nejsou těmi, kterými se zdají být.

 Irving se drží toho, co v jeho románech funguje, nesnaží se přijít s něčím novým a neotřelým. Tentokrát se nezaměřil na žádné konkrétní společensky kontroverzní téma, naopak vybral oblíbené prvky ze svých předchozích knih (válka ve Vietnamu, cirkus, epidemie AIDS, homosexualita, transvestitismus, Shakespeare), důkladně protřepal, zamíchal a výsledkem je nenucené, laskavé vyprávění, někdy komické, jindy spíše s nádechem tragédie.

Minulost se prolíná s přítomností, autor přeskakuje, odbočuje, kličkuje, ale přesto román působí uceleně a nikoli chaoticky. Nechává se unášet lehce fantaskní vlnou, mnoho věcí nechává nevyřčených a je na čtenářově představivosti, co pod povrchem objeví.

Začátek je poněkud rozvláčný, ale nakonec jste vtaženi do děje, ani nevíte jak. Pokud byste v knize hledali nějaké hlubší poselství, najdete je v prolínajícím se tématu víry. Autor se nenápadným způsobem zabývá otázkou víry sám v sebe, v ostatní a neodpustí si ani mírné rýpnutí do náboženství.

Věřím, že fanouškům Johna Irvinga se kniha bude líbit, ačkoli kvalit jeho nejlepších děl jako jsou Pravidla moštárny či Modlitba za Owena Meanyho nedosahuje. A pokud jste od něj dosud nic nečetli? Není důvod, proč byste se s tímto bezpochyby geniálním autorem nemohli seznámit právě teď.

Knihu je možné zakoupit v knihkupectví Neoluxor či na jejich e-shopu zde.

Máte rádi Johna Irvinga? Jaká je vaše nejoblíbenější kniha? :-)

5 komentářů:

  1. Od Irvinga mám nejradši Garpa a MEanyho, a v nejbližší době se chystám na Moštárnu :) Obecně mě ale tento autor hodně baví a ani jeho nejnovější kniha mi rozhodně neunikne! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To by rozhodně neměla! :-) Moštárna je moje nejoblíbenější (četla jsem ji od něj jako první a zanechala ve mně opravdu hluboký dojem) a taky Modlitba za Owena Meanyho... Jen Garp mi zatím nějak unikl, ale rozhodně to hodlám napravit :-)

      Vymazat
  2. Irvinga mám hodně ráda. Kromě výše zmíněných se mi hodně líbil i Syn cirkusu - připadá mi, že je to hodně nedoceněná kniha. A moc se mi líbil i předposlední - In One Person. Nicméně toto mě vůbec nezaujalo. Kamarádka si knihu koupila v angličtině hned poté, co vyšla a nedočetla ji a to je také velká Irvingova fanynka a přelouskala od něj vše. Přemýšlím, že se do ní nebudu vůbec pouštět - chci si ho pamatovat jako toho úžasného spisovatele, který mě tolik nadchl svou Modlitbou za Owena Meanyho - babička a maminka jsou jedny z jeho nejlépe napsaných ženských postav!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Omlouvám se za trojnásobné použití slova HODNě v pouhých dvou větách! Obvykle si na to dávám pozor :D

      Vymazat
    2. Irving je HODNĚ dobrý spisovatel, tak si to zaslouží :-D Já sama mám s opakováním slov docela problém, tak mám pochopení :-D
      V jedné osobě se mi taky dost líbilo, Syna cirkusu jsem nečetla (napravím). Je fakt, že tahle kniha tak skvělá jako jeho nejlepší díla prostě není, přijde mi že už trochu jede na setrvačnost svého literárního umu, ale pořád je to jeho styl a tomu já prostě neodolám :-D Ale musím přiznat, že tak je pár knih, které mě nijak neoslovily, např. Manželství do 158 liber jsem málem nedočetla...

      Vymazat

Děkuji za každý komentář, dělají mi velikou radost :-)