Autorka: Trish Dollerová
Původní název: Something like
normal
Nakladatelství: CooBoo
Rok původního vydání: 2012
Rok českého vydání: 2015
„Nejsem zrovna romanticky založenej člověk,
ale když krásná ženská pozve kluka v noci na pláž, většinou v tom
mořské želvy žádnou roli nehrajou. Na druhou stranu tohle je něco, co bych
přesně od Harper čekal: „Takže... budeme nějak pomáhat?“
Víte, co mě
přimělo sáhnout po téhle knize? Obálka... Jo, vážně mě obrázek dvou líbajících
se lidí uchvátil natolik, že jsem po ni sáhla :-D. Na vysvětlenou dodávám, že
jsem bloudila po knihovně s plnou náručí fantasy knih a dětských leporel a
snažila se vybrat nějakou „vymývárnu mozku“, což je kniha, která se dobře čte,
nevyžaduje žádnou namáhavou mozkovou činnost a na přečtení stačí jedno líné
odpoledne s nohama nahoře. Pokud obsahuje nějaký neuvěřitelný romantický
příběh s dobrým koncem, tím líp. A vzhledem k tomu, že román vydalo
nakladatelství CooBoo, od kterého
jsem zatím nečetla vyloženě špatnou knihu, tak jsem to riskla.
Travis je
mariňák, který se po nasazení v Afgánistánu vrací do rodného města na zotavenou. Po roce a půl
stráveném v ryze mužské společnosti a v náročných podmínkách, kdy
musel čelit každodennímu ohrožení života, se mu zdá, že do svého předešlého
života nějak nezapadá. Rodiče se rozvádějí, jeho holku mu přebral brácha Ryan a
navíc si z mise přinesl posttraumatickou poruchu. Byl totiž svědkem smrti svého
nejlepšího kamaráda a teď se každou noc probouzí s hrůzou. A jak se tak
poflakuje po maloměstě, potká Harper. Dívku, které kdysi nevědomky neuvěřitelně
ublížil a která se najednou stává světlem v jeho ponurém životě.
Na rovinu
říkám, že tahle kniha není nic světoborného. Kluk s pošramocenou psychikou
potká milou holku, která ho spasí. Nic nového, ani originálního. Ale... Je to
napsáno tak upřímně a bez jakéhokoli přikrášlování, že to je velmi čtivá a
zábavná záležitost. Žádné hluboké psychologické rozebírání traumat
z války, prostě přímý tah na čtenářovy emoce. Travis je obyčejný kluk,
nijak zvlášť komplikovaný, který touží jen po klidu a míru, v srdci i v hlavě. Vystupuje stylem dejte mi všichni pokoj, s tím se musím poprat sám.
V podtónu je znát trochu smutku „ztracené generace“. Inu, váleční hrdinové
to nemají snadné. A Harper je zas obyčejná holka, která má dar Travise
„vyléčit“. A funguje jim to. Děj svižně odsýpá, zápletka je jednoduchá, zkrátka nenáročné čtení na pár hodin. Nečeká vás velké drama, ale finále dojme k slzám,
a to takovým způsobem, že jste překvapeni, jak se z celkem tuctového
začátku mohl stát takový doják.
Líbí se mi i
to, že to autorka s přeslazenou romantikou moc nepřehání, Pár polibků,
trocha sladkých slov a stačí. Přesně tak akorát, aby to bylo stravitelné a ne
kýčovité. Čtenáře se slabší povahou je třeba varovat, že Travis se vyjadřuje
místy velmi vulgárně, ale nepůsobí to rušivě, právě naopak, k cynickému
vojákovi se to perfektně hodí.
Aspoň trochu normální je zkrátka
příjemná oddechovka, která vás pobaví i rozpláče. Takže pokud máte chuť na něco
lehčího se špetkou romantiky (vážně jen špetkou, obálka trochu klame), jen do
toho :-).
Četli jste?
Líbila se? Taky vybíráte knihy podle obálek? :-)
O knize jsem vůbec nevěděla, ale nalákala jsi mě na ní - super recenze.
OdpovědětVymazatMyslím, že by to vážně mohla být super oddychovka! :-) Jestli na ni někde narazím, sáhnu po ní! :-)
A k otázce, podle obálek knihy nevybírám...:-)
Tak to jsem ráda, že jsem tě navnadila, já byla velmi mile překvapena :-)
Vymazat