neděle 17. prosince 2017

Aspoň trochu normální: Dojemná romantická jednohubka

Autorka: Trish Dollerová
Původní název: Something like normal
Nakladatelství: CooBoo
Rok původního vydání: 2012
Rok českého vydání: 2015

„Nejsem zrovna romanticky založenej člověk, ale když krásná ženská pozve kluka v noci na pláž, většinou v tom mořské želvy žádnou roli nehrajou. Na druhou stranu tohle je něco, co bych přesně od Harper čekal: „Takže... budeme nějak pomáhat?“

Víte, co mě přimělo sáhnout po téhle knize? Obálka... Jo, vážně mě obrázek dvou líbajících se lidí uchvátil natolik, že jsem po ni sáhla :-D. Na vysvětlenou dodávám, že jsem bloudila po knihovně s plnou náručí fantasy knih a dětských leporel a snažila se vybrat nějakou „vymývárnu mozku“, což je kniha, která se dobře čte, nevyžaduje žádnou namáhavou mozkovou činnost a na přečtení stačí jedno líné odpoledne s nohama nahoře. Pokud obsahuje nějaký neuvěřitelný romantický příběh s dobrým koncem, tím líp. A vzhledem k tomu, že román vydalo nakladatelství CooBoo, od kterého jsem zatím nečetla vyloženě špatnou knihu, tak jsem to riskla.




Travis je mariňák, který se po nasazení v Afgánistánu vrací do rodného města na zotavenou. Po roce a půl stráveném v ryze mužské společnosti a v náročných podmínkách, kdy musel čelit každodennímu ohrožení života, se mu zdá, že do svého předešlého života nějak nezapadá. Rodiče se rozvádějí, jeho holku mu přebral brácha Ryan a navíc si z mise přinesl posttraumatickou poruchu. Byl totiž svědkem smrti svého nejlepšího kamaráda a teď se každou noc probouzí s hrůzou. A jak se tak poflakuje po maloměstě, potká Harper. Dívku, které kdysi nevědomky neuvěřitelně ublížil a která se najednou stává světlem v jeho ponurém životě.

Na rovinu říkám, že tahle kniha není nic světoborného. Kluk s pošramocenou psychikou potká milou holku, která ho spasí. Nic nového, ani originálního. Ale... Je to napsáno tak upřímně a bez jakéhokoli přikrášlování, že to je velmi čtivá a zábavná záležitost. Žádné hluboké psychologické rozebírání traumat z války, prostě přímý tah na čtenářovy emoce. Travis je obyčejný kluk, nijak zvlášť komplikovaný, který touží jen po klidu a míru, v srdci i v hlavě. Vystupuje stylem dejte mi všichni pokoj, s tím se musím poprat sám. V podtónu je znát trochu smutku „ztracené generace“. Inu, váleční hrdinové to nemají snadné. A Harper je zas obyčejná holka, která má dar Travise „vyléčit“. A funguje jim to. Děj svižně odsýpá, zápletka je jednoduchá, zkrátka nenáročné čtení na pár hodin. Nečeká vás velké drama, ale finále dojme k slzám, a to takovým způsobem, že jste překvapeni, jak se z celkem tuctového začátku mohl stát takový doják.

Líbí se mi i to, že to autorka s přeslazenou romantikou moc nepřehání, Pár polibků, trocha sladkých slov a stačí. Přesně tak akorát, aby to bylo stravitelné a ne kýčovité. Čtenáře se slabší povahou je třeba varovat, že Travis se vyjadřuje místy velmi vulgárně, ale nepůsobí to rušivě, právě naopak, k cynickému vojákovi se to perfektně hodí.

Aspoň trochu normální je zkrátka příjemná oddechovka, která vás pobaví i rozpláče. Takže pokud máte chuť na něco lehčího se špetkou romantiky (vážně jen špetkou, obálka trochu klame), jen do toho :-).

Četli jste? Líbila se? Taky vybíráte knihy podle obálek? :-)

2 komentáře:

  1. O knize jsem vůbec nevěděla, ale nalákala jsi mě na ní - super recenze.
    Myslím, že by to vážně mohla být super oddychovka! :-) Jestli na ni někde narazím, sáhnu po ní! :-)
    A k otázce, podle obálek knihy nevybírám...:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem ráda, že jsem tě navnadila, já byla velmi mile překvapena :-)

      Vymazat

Děkuji za každý komentář, dělají mi velikou radost :-)