Archa zrůd: Povídky s překvapením

Autor: Pavel Fritz

Nakladatelství: Epocha (Edice Pevnost)

Rok vydání: 2016

„Ron zvolnil krok a Mahony hloubal, zda tam šelmu naleznou nebo ne. Pevně věřil, že ano. Doslova jsme ji s Olfaem uškvařili, honilo se mu hlavou, zatímco sledoval Ronova záda a matné odlesky světel na kamenných stěnách. Je tuhá. Leží, kde padla.

Jenomže se mýlil. Tělo zmizelo.“

Tuhle knihu jsem regulérně vysomrovala od nakladatelství Epocha :-). Kdo nakladatelství nezná, tak vězte, že Epocha vydává např. knihy Františka Kotlety a také třeba skvělou sérii Kladivo na čaroděje. Kniha vyšla v edici Pevnost, se kterou jsem se seznámila už v době, kdy jsem pravidelně odebírala časopis Pevnost, často i s knižní přílohou, a musím říct, že jen málokdy jsem byla zklamaná. Většinou šlo o zajímavé a čtivé kousky převážně od českých autorů a k některým se doteď ráda vracím. Zdá se, že Archa zrůd nebude výjimkou.

Jedná se o sbírku třinácti povídek českého autora Pavla Fritze. V povídkách proběhneme celou časovou osou od temného středověku až po vzdálenou budoucnost a zažijeme nejedno dobrodružství. Hrdinové příběhů se snaží překazit plány Johanky z Arku, odhalit zlo sužující cisterciácký klášter, uloupit pirátský poklad stižený krutou kletbou, odhalit tajemství mimozemských těles i pokořit samotnou smrt. Mimo vší historii se koukneme za Bohem a do jakési alternativy nebe. Témata povídek jsou opravdu různorodá, což zajišťuje pořádnou dávku zábavy.

Začnu pro tentokrát od konce, neboť to, čím autor mistrně vládne, je zakončení povídek. Pointa jim opravdu nechybí a často dokáže doslova vyrazit dech. Líbí se mi, že ji autor neservíruje čtenáři až pod nos, ale naopak ho nechává, aby mu to takříkajíc docvaklo (u jedné se mi to i chvíli trvalo :-D). Navíc nepotřebuje mnoho slov, aby byl konec jaksepatří děsivý. Tíha závěru spíše než ve slovech spočívá v tichu, které vás obklopí v momentě, kdy na vás jejich mrazivý význam dopadne. Jen je škoda, že se Pavel Fritz po celou dobu drží stejného konceptu, takže čtenář po pár povídkách začne závěr předvídat a pointa už není tak úderná.

Děje povídek jsou natolik poutavé, že kniha baví od začátku až po poslední stránku. Sotva strávíte konec jedné povídky, už máte slinu na další, protože se toužíte dozvědět, co si pro vás autor vymyslel tentokrát. Žánrově se většinou drží sci-fi, hororové mi zas tak nepřijdou (možná už jsem tak otrlá?). Pavel Fritz dokazuje, že rozhodně umí napsat povídku, která vás pošle na výpravu do neprobádaných zákoutí nejen naší planety, ale i nepřátelských mimozemských světů a dokonale zaujme vaši pozornost. Kromě prosté zábavy se mu dokonce do některých podařilo propašovat i morální poučení, které pošťouchne vaše poklidně klimbající svědomí.

Kvalita povídek je mírně kolísavá. Některé byly perfektní (Kletba ticha, Zahrada slepců), některé mě tolik nezaujaly (Smrt tančila mezi hvězdami, Pod hladinou), ale celkově knihu hodnotím jako velmi povedenou. Ráda vidím, že edice Pevnost si stále drží svou kvalitu, a Archu zrůd můžu jedině doporučit.

Za příjemný zážitek z četby děkuji nakladatelství Epocha a knihu si můžete zakoupit na jejich internetovém knihkupectví zde.

Co říkáte vy na povídky českých autorů?