Pozitivní týden #23

Podzim je definitivně tady. Ačkoli počasí momentálně na náladě nikomu moc nepřidává, snažím se brát to zvesela :-). A co mě tedy veselého potkalo?

Naprosté volno

Poslední dny byly poněkud hektické a svým způsobem stresující. Autoškola, pohřeb, zubařský kongres, návštěvy doktora a tak podobně. V důsledku toho jsem měla pocit, že mi trochu docházejí síly a že jsem zkrátka vyšťavená. Můj milý už se nemohl dívat, jak se láduju čokoládou, abych doplnila alespoň trochu energie a zareagoval na to tak, že sbalil prcka a vyrazili spolu na pár dní k babičce na Moravu. A přede mnou se najednou otevřelo pár dní naprostého volna (já vím, minule jsem tady podobně juchala nad volným odpolednem, tohle je holt o level výš). Za což jsem mu nesmírně vděčná a opravdu si toho vážím. Měla jsem pocit, že je mi zase deset a mám prázdniny :-D. A jak jsem takové volno využila? Četla jsem si (jak jinak, že), odpočívala, spala, nacpávala se dobrotami (od poslední těhotenské poradny jsem nepřibrala ani deko, tak je třeba to dohnat a navíc mi u toho nikdo nevisel na noze a nekřičel, že chce taky :-D). Zkrátka a dobře, byla to naprostá oáza klidu a pohody.

Lomy Velká a Malá Amerika

Ještě před týdnem jsem si užívala nádherné babí léto. Ovšem nadšení z krásného počasí by bylo k ničemu, kdybychom to neoslavili nějakým výletem. A protože si to vyloženě žádalo pobyt v přírodě, vydali jsme se protentokrát prozkoumat vápencové lomy Velkou a Malou Ameriku nedaleko Prahy. Procházka to byla příjemná s krásným a malebným výhledem.

         

No není to krása :-)        

  

Kokosky

Znáte Biopekárnu Zemanku? A znáte jejich Čoko-kokosky? Jestli ne, tak nevíte o co přicházíte, protože jsou fakt výborné. Za poslední dva týdny jsem si je třikrát koupila a pokaždé dřív než jsem je stačila sníst, jsem našla prázdný obal v koši. Fakt. Ani jedna kokoska nezůstala. Můj milý se sice tvářil, že vůbec nemá tušení o čem je řeč, ale vzhledem k tomu, že náš potomek ještě nedosáhne do poličky a neumí si otevřít balíček sušenek (doufám teda :-D), tak byl uznán vinným. Aby to odčinil, tak jednou z nákupu přinesl rovnou čtyři balení těchto kokosových dobrot a že prý jsou jen pro mě. Což považuju za moc hezké gesto :-). Pro jistotu jsem jedno balení spořádala rovnou a jedno schovala do tajné skrýše, neboť další prázdné obaly by mé natěšené chuťové buňky asi nerozdýchaly :-D.

„Vy jste opravdu krásně štíhlá...“

Tak tohle na mě vybalila paní ve frontě na záchod ve vlaku do Prahy :-D. Jasně, občas mi tohle někdo řekl (málokdy tedy cizí člověk), ale slyšet to v osmém měsíci těhotenství mi přišlo opravdu vtipné. Nicméně potěšilo, ne že ne, zvlášť když mám pocit, že už vypadám jako slonice křížená s velrybou :-).

Svíčky

Jak se na podzim začnou stíny prodlužovat a večer se stmívá čím dál tím dříve, je načase vydolovat loňské zásoby svíček. Ovšem ať jsem letos hledala, jak jsem chtěla, zjistila jsem, že nám z loňska zjevně žádné nezbyly. Tak jsem provedla nájezd na Ikeu (pod záminkou, že nutně potřebujeme nový pár skleniček) a dotáhla domů několik kilo (doslova) svíček – velkých i čajových, vonných i bez vůně. A když už je venku teď tak ošklivo, tak aspoň u nás doma je díky mihotavým světýlkům útulno :-).

Jak vy si užíváte podzimu? :-)