Poslední jednorožec: Lyrická fantasy klasika

Autor: Peter S. Beagle

Původní název: The Last Unicorn

Nakladatelství: Altar

Rok původního vydání: 1968

Rok českého vydání: 1997

„Zrušil jsem zasnoubení s princeznou, kterou jsem měl pojmout za ženu – a jestli myslíš, že tohle nebyl hrdinský čin, pak neznáš její matku.“

Poslední jednorožec je klasika. Kouzelný pohádkový příběh osamělé jednorožky je nejen pocta fantasy žánru, ale také vzdává hold lásce, věrnosti, vytrvalosti a životu jako takovému. Vypráví o lidské osamělosti i hledání sebe sama. O kráse, kterou pro oči nevidíme a prozření, že někdy je třeba ledacos obětovat, aby byla vykonána správná věc.

Ústřední hrdinkou je osamělá jednorožka, která si žije spokojeně ve svém lese do té doby, než začne pátrat, kam se poděli ostatní jednorožci. A vydává se na dalekou cestu. Postupně se k ní přidává nešikovný mág Šmendrik a Dršková Běta a společně tak putují do země krále Morana, kde by mohli získat odpovědi. A co by to bylo za pohádku, kdyby chyběl udatný princ, starodávná kletba a nepřítel v podobě Rudého býka?

Mně se do ruky dostalo první české vydání z roku 1997, ovšem nakladatelství Argo vydalo tuto knihu znovu v roce 2009 s nádherně ilustrovanou obálkou, která přímo vystihuje atmosféru knihy. Navíc je tam přidána novela Dvě srdce, která tvoří jakési pokračování. A dočetla jsem se, že kniha se těší takové oblibě, že Argo chystá na příští rok opětovné vydání, tak neváhejte.

V dnešní době už jsme zvyklí na jiné fantasy příběhy, chceme akci, svižný děj a romantiku naservírovanou na stříbrném podnose. Proto se začátek může zdát velmi pomalým a unylým. Ovšem ty, co překonají počáteční nevoli, čeká odměna v podobě poetického příběhu plného veršů, krásných přirovnání a snového okouzlení. Autor dokáže dát ději přesně tu pravou dávku vzletnosti a lyriky, aby byl příběh jaksepatří pohádkový. O to více je překvapivé, že dokáže čtenáře nejen básnicky unést, ale i řádně pobavit. Vyprávění je proloženo řadou nejapných vtípků, za které by se svou ironií a absurditou nemusel stydět ani slovutný Terry Pratchett, což je nesmírně osvěžující a dodává to příběhu jiskru.

„Já vůbec nebyl zmatený,“ ohradil se Kujón. „Ani na okamžik. Možná ti takový občas připadám, ale to jsou mimikry.“

Poměrně neobvyklé je i vědomí hlavních postav, že jsou součástí něčeho, co je přesahuje a a dle toho se chovají, v momentech nerozhodnosti tak následují klasické pohádkové schéma. Ostatně postavy jsou velmi povedené a různorodé. Jednorožka, která po proměně do lidské podoby bojuje s vědomím své vlastní hodnoty. Šmendrik, nesmrtelný, zoufalý mág, který se cítí prázdný a touží pouťové triky nahradit pravou magií, kterou ovšem nedokáže ovládnout. Běta, pragmatická a přece neracionálně lapena nadpřirozenou dokonalostí jednorožky, a pak také král Moran, šílený panovník, archetyp zlého krále, ve kterém ovšem rozpoznáte neuvěřitelný smutek.

 Mág se unaveně usmál. „Porozumíš. Teď jsi v příběhu spolu s námi a nezbývá ti, než s ním srovnat krok, ať se ti to líbí nebo ne. Chceš-li být znovu jednorožcem, musíš následovat pohádku do hradu krále Morana,i dál, kamkoli si zamane. Příběh nemůže skončit bez princezny.

Poslední jednorožec oslavuje hodnoty jako síla přátelství a také čistá, neposkvrnění láska. Láska pro ni samotnou, nezatížená nánosem lží a pokrytectví. Celou knihu provází melancholická až tklivá atmosféra a výborně sehraný konec ve vás zanechává spíše pocit ztráty než vítězství.

Velmi povedený je i překlad, který má na svědomí Michael Bronec. Věřím, že poradit si s řadou veršů a netradičních porovnání nebylo dvakrát lehké.

„Jsem zasnouben,“ vykrucoval se Šmendrik. „S borovicí vejmutovkou. Už od dětství. Sňatek dohodnutý rodiči, neměl jsem na vybranou. Beznadějné. Náš příběh se nikdy neodehraje.

Lípou zalomcoval výbuch vzteku, jako by se ocitla v poryvu bouře. „Kéž ji potká jmelí a kůrovec!“ zasyčela divoce. „Prokletá jehličnanka, zatracená konifera, nestoudná nahosemenačka, nikdy tě nedostane! Zhyneme spolu a všechny stromy budou uchovávat vzpomínku na naši tragédii!“

Jinak výborný je i animovaný film z roku 1982, který knihu věrně vystihuje :-).

Přes moji počáteční nechuť se do příběhu začíst jsem byla ve výsledku okouzlena, takže knihu můžu s klidným a lehce melancholicky naladěným srdcem doporučit. V seznamech nejlepší fantasy se neocitla náhodou.

Znáte? Líbí se?

Lvi z Al-Rassanu: Vynikající fantasy paralela k španělské historii

Autor: Guy Gavriel Kay

Původní název: Lions of Al-Rassan

Nakladatelství: Talpress

Rok původního vydání: 1995

Rok českého vydání: 2008

„Existovaly důvody, proč zůstat naživu. Žena stojící na vrcholku kopce východně od nich. Láska. Jen tak tak odrazil nízko vedený výpad, stejným pohybem sekl dopředu – obtížný manévr, jenž byl vzápětí elegantně vykryt. Nikdy předtím se neutkal se šermířem, jako byl tento. Nikdy neměl rovnocenného soupeře. Dalo by se to zvát tancem? Měli by se obejmout? Neobjímali se tímto snad?“

Tohle je rozhodně jedna z nejlepších knih, co jsem četla v loňském roce. Je to už dva roky, co jsem ji muži nadělila pod stromeček. Tehdy jsem dlouho vybírala, pročítala recenze, vkládala do košíku a vzápětí objednávku měnila... Chtěla jsem nějakou výtečnou a neotřelou fantasy, kterou přečte jedním dechem a bude ji milovat. Plán úplně nevyšel, neboť čtení po pár stránkách vzdal s tím, že hrdinové pro něj mají příliš komplikovaná jména a jemu se na to nechce soustředit :-D. Tak jsem po ní sáhla já. A rozhodně jsem ji nepřečetla na jeden nádech. Ne proto, že by kniha nebyla dostatečně zajímavá, ale z toho důvodu, že jsem si čtení neuvěřitelně užívala. Tohle je totiž přesně ta kniha, kdy se na samotné čtení těšíte víc než na konec příběhu.

Guy Gavriel Kay je kanadský autor, který by se dal zařadit jako představitel žánru historické fantasy. Jeho romány se vyznačují míchání fantasy s fikcí a dobrodružství neobyčejných hrdinů bývají zasazena do některého ze zásadních historických období. Asi neslavnější román Tigana je inspirován středověkou Itálií, Píseň z Arbonne Francií za dob slávy trubadúrů a Lvi z Al-Rassanu představují paralelu k politické situaci ve Španělsku v období 12. století.

V Al-Rassanu se potkávají tři různá náboženská vyznání. Džaddité, uctívající slunce (obdoba křesťanů), Ašarité, kteří otáčející svou mysl k bohu Ašarovi a ke hvězdám (muslimové) a Kindathové, kteří nalézají moudrost v symbolice dvou měsíců (židé). Soužití je nelehké, mír mezi nimi křehký. Svůj podíl na tom má i roztříštěnost a nejednota říše a snaha jednotlivých vládců uchvátit další kus země a získat větší moc a nehynoucí slávu. V těchto nelehkých dobách se spojí cesty Jehane bet Išak, moudré kindathské lékařky, Ammara íbn Khaírana, ašaritského vojáka a poety, a Džaddity Rodríga Belmonta, nejlepšího vojenského velitele v celé zemi. Osud je svede dohromady a společně se vydávají na cestu ve jménu lásky, víry, cti a loajality. Svět, který znají se nenávratně mění a oni se ocitají přímo v epicentru bouřlivých změn.

Autor dokáže vynikajícím způsobem vyprávět epický příběh s poetikou hodnou básníka. Ačkoli je děj napínavý a o zvraty a překvapení není nouze, síla románu tkví hlavně ve slovech, která jen naznačují, co stojí za nimi. Čtení vyžaduje plné soustředění, neboť mnohem více se ukrývá za významem vět a v pohledech, které si jednotlivé postavy vymění, než ve slovech samotných. Vyřčené věty jsou leckdy nebezpečnější než sebeostřejší meč a hybnou silou celého příběhu jsou především komplikované plány, taktické manévry, intriky a dohady.

„Jak jsi mne poznal?“ zeptala se, aby se vyhnula odpovědi na jeho otázku. Ještě ne. Ještě docela ne. Srdce jí bušilo jako splašené. Vnímala je jako rytmus bubnu ve tmě.

„Já myslím,“ odpověděl Ammar ibn Khaíran z Aldžaís velmi pomalu, „že bych tě poznal i v hrobově temném pokoji. Myslím, že bych tě poznal v mé blízkosti kdekoli na světě.“ Odmlčel se. „Je ti to dostačující odpovědí, Jehane? Nebo až přílišnou? Co mi řekneš?“

Vším se prolíná odkaz k hodnotám, které za tehdejších dob měly svou cenu. Láska je leckdy skutečně silnější než smrt a věrnost a důvěra jsou cenné komodity, které nemohou být vyváženy ani tím největším pokladem. Loajalita občas brání udělat tu správnou věc a sliby se dodržují s neuvěřitelným přesvědčením. Vším se prolíná téma rozdílné víry a vyznání. Tedy to, co je hybnou silou celé historie. Autor ukazuje, jak umí být víra slepá a jak se ve jménu boha a pod zástavou svaté války konají ty nejhrůznější činy.

Autorův styl je velmi vzletný, poeticky popisný a občas mírně patetický. Místy je záměrně matoucí, třeba když umře zásadní postava a následuje několik stránek neurčitého popisu. Vy tak marně hádáte zděšení, že to byl zrovna váš oblíbenec, abyste nakonec zjistili, že si smrt došla pro někoho úplně jiného. Jindy trochu předbíhá a nastiňuje, kam se příběh bude ubírat, dřív, než by to bylo nutné, ale v zásadě se dát říct, že Guy Gavriel Kay to se slovy dokonale umí.

Reálie alternativního historického Španělska jsou vylíčeny působivě a zhruba uprostřed knihy vám dojde, že jste sice přesvědčení, že čtete ryze fantasy knihu, ale ony tam vlastně žádné fantaskní prvky nejsou. Žádná magie, ani nadpřirození tvorové, jediným ústupkem jsou dva měsíce na noční obloze. Ale přece se budete bavit přímo kouzelně.

Postavy jsou silné a velmi dobře charakterově vykreslené. Sice jsou to jedinci bez bázně a hany a bez jakékoli povahové vady, nicméně divoká doba přeje chrabrým hrdinům. Ani záporné postavy vlastně nejsou nijak zlé ani děsivé, až to vede k myšlence, jestli tam vlastně nějaká ryze záporná postava je. Vztahy mezi hrdiny jsou poněkud idealizovány a povzneseny nad měřítka běžné reality, ale dohromady to tvoří harmonický celek.

Román Lvi z Al-Rassanu je vynikající kniha, lidsky silná, dojemná, emočně hluboká a čtení je opravdu mimořádný zážitek.

Znáte? Četli jste něco od G.G. Kaye?

Quietbook aneb není kniha jako kniha

Quietbook je šitá kniha pro děti, plná interaktivních úkolů a údajně zajišťuje dětem hodiny nekonečné zábavy a rodičům hodiny klidu a ticha. Pro to, aby se děti chvíli zabavily samy, jsem ochotna udělat cokoli, dokonce se i proměnit ve švadlenu a trávit veškerý volný čas shrbená s jehlou a nití (a ano, vidím ten paradox :-D). V návodu bylo uvedeno, že ušití trvá cca 40 hodin, ale myslím, že jsem to hravě natáhla na dvojnásobek :-).

Navezla mě to toho kamarádka (které tímto děkuji za podnět) a polotovar jsme objednávaly na Fleru od výrobce Juuva. V současné době už přímo tento quietbook nevyrábějí, mají novou vylepšenou verzi (už ji mám doma pro další dítko, aby měli každý svůj vlastní a ne, nejsem blázen :-D), mají verzi pro holky a pro kluky. Všechno přišlo úhledně zabalené v dárkovém tubusu. O to větší hrůza mě zachvátila, když jsem to všechno vybalila na stůl. První reakce byla –  tak to rozhodně nedám dohromady. No a výsledek posuďte sami.

A protože mě to stálo opravdu hodně práce (a rozpíchaných prstů, zamotaných nití a nevybíravých slov), ráda bych vám tuhle skvělou knihu představila:

1. Úvodní strana

Na první stránce bylo nejhorší vystřihnout písmenka a našít je tam tak, aby se vlezla :-D. Pokud si na stříhání netroufáte, je možné si je nechat vyříznout, tento požadavek stačí zadat při objednávce.

2. Kytka

Pod okvětními lístky se ukrývají obrázky. V návodu byla například zvířátka nebo členové rodiny. Syn miluje cokoli, co má kola, tak jsem tam dala obrázky dopravních prostředků.

3. Farma

Zvířátka, která slouží jako prstoví maňásci a farma s vraty na přezku. Řeknu vám, že vyšít zvířátka byla docela fuška (ovečka se tváří trochu vražedně), ale je to docela roztomilé a se zvířátky se dá hrát divadlo, fantazii se meze nekladou.

4. Velké prádlo

Pračka, do které se dá dát oblečení, koš na prádlo, šňůra s kolíčky a polička s pracím práškem a aviváží, které jsou připevněny suchým zipem, tudíž nic nebrání je z poličky vzít a nasypat/nalít do pračky. Zkrátka kompletní výbava pro malé pradlenky a pradleňáky.

5. Panenka

Moje nejoblíbenější a zároveň nejnáročnější stránka na ušití. Panenka má plnou skříň oblečků, které si vybírá dle počasí za oknem. Skříň se sice trochu kácí, ale nikdo holt není dokonalý :-). Všechno je na suchý zip a přišít ho bylo peklo :-D.

6. Duha

Sluníčko, deštík, louka, duha a kytičky na knoflíky. Aktivita, při které si děti procvičí zapínání knoflíků a barvy.

7. Roční období

Stromeček, který mění výbavu dle ročních období. Všechno drží na patentku.

8. Tvary

Procvičování tvarů. Opět to drží na suchý zip.

9. Pavouček

Děti si můžou omotáváním provázku kolem knoflíků procvičovat jemnou motoriku (jo, pavouk má každou nohu jinak dlouhou, ale aspoň jich má správný počet :-D).

10. Nenasytná žába

Žába pochytá na svůj dlouhatánský jazyk mouchy a pak si na nich pěkně smlsne. Jazyk se i s mouchami dá schovat do kapsy a zavřít zipem.

Nakonec se ještě stránky musí zapéct v troubě s výstuží a obšít. A to je vše. 

Jak se vám líbí? :-)

Aspoň trochu normální: Dojemná romantická jednohubka

Autorka: Trish Dollerová

Původní název: Something like normal

Nakladatelství: CooBoo

Rok původního vydání: 2012

Rok českého vydání: 2015

„Nejsem zrovna romanticky založenej člověk, ale když krásná ženská pozve kluka v noci na pláž, většinou v tom mořské želvy žádnou roli nehrajou. Na druhou stranu tohle je něco, co bych přesně od Harper čekal: „Takže... budeme nějak pomáhat?“

Víte, co mě přimělo sáhnout po téhle knize? Obálka... Jo, vážně mě obrázek dvou líbajících se lidí uchvátil natolik, že jsem po ni sáhla :-D. Na vysvětlenou dodávám, že jsem bloudila po knihovně s plnou náručí fantasy knih a dětských leporel a snažila se vybrat nějakou „vymývárnu mozku“, což je kniha, která se dobře čte, nevyžaduje žádnou namáhavou mozkovou činnost a na přečtení stačí jedno líné odpoledne s nohama nahoře. Pokud obsahuje nějaký neuvěřitelný romantický příběh s dobrým koncem, tím líp. A vzhledem k tomu, že román vydalo nakladatelství CooBoo, od kterého jsem zatím nečetla vyloženě špatnou knihu, tak jsem to riskla.

Travis je mariňák, který se po nasazení v Afgánistánu vrací do rodného města na zotavenou. Po roce a půl stráveném v ryze mužské společnosti a v náročných podmínkách, kdy musel čelit každodennímu ohrožení života, se mu zdá, že do svého předešlého života nějak nezapadá. Rodiče se rozvádějí, jeho holku mu přebral brácha Ryan a navíc si z mise přinesl posttraumatickou poruchu. Byl totiž svědkem smrti svého nejlepšího kamaráda a teď se každou noc probouzí s hrůzou. A jak se tak poflakuje po maloměstě, potká Harper. Dívku, které kdysi nevědomky neuvěřitelně ublížil a která se najednou stává světlem v jeho ponurém životě.

Na rovinu říkám, že tahle kniha není nic světoborného. Kluk s pošramocenou psychikou potká milou holku, která ho spasí. Nic nového, ani originálního. Ale... Je to napsáno tak upřímně a bez jakéhokoli přikrášlování, že to je velmi čtivá a zábavná záležitost. Žádné hluboké psychologické rozebírání traumat z války, prostě přímý tah na čtenářovy emoce. Travis je obyčejný kluk, nijak zvlášť komplikovaný, který touží jen po klidu a míru, v srdci i v hlavě. Vystupuje stylem dejte mi všichni pokoj, s tím se musím poprat sám. V podtónu je znát trochu smutku „ztracené generace“. Inu, váleční hrdinové to nemají snadné. A Harper je zas obyčejná holka, která má dar Travise „vyléčit“. A funguje jim to. Děj svižně odsýpá, zápletka je jednoduchá, zkrátka nenáročné čtení na pár hodin. Nečeká vás velké drama, ale finále dojme k slzám, a to takovým způsobem, že jste překvapeni, jak se z celkem tuctového začátku mohl stát takový doják.

Líbí se mi i to, že to autorka s přeslazenou romantikou moc nepřehání, Pár polibků, trocha sladkých slov a stačí. Přesně tak akorát, aby to bylo stravitelné a ne kýčovité. Čtenáře se slabší povahou je třeba varovat, že Travis se vyjadřuje místy velmi vulgárně, ale nepůsobí to rušivě, právě naopak, k cynickému vojákovi se to perfektně hodí.

Aspoň trochu normální je zkrátka příjemná oddechovka, která vás pobaví i rozpláče. Takže pokud máte chuť na něco lehčího se špetkou romantiky (vážně jen špetkou, obálka trochu klame), jen do toho :-).

Četli jste? Líbila se? Taky vybíráte knihy podle obálek? :-)

Listopadový výcuc a SOUTĚŽ!

Přečtené knihy

V listopadu to nebyla žádná sláva. K zamyšlení mě dovedly knihy Oprawme se od Stanislava Skřičky (recenze) a Domácnost bez odpadů od Bey Johnson (recenze). A pak také skvělá fantasy Ozvěny velké písně (recenze). David Gemmell je prostě skvělý vypravěč.

Blížící se Vánoce jsem chtěla uvítat vánočním naladěním a přečetla tak Štastné a veselé..., tématicky laděné povídky českých autorů, ale nijak nadšená jsem z nich nebyla. Napsané byly sice dobře, ale depresivní a s povznášejícím magickým pocitem blížících se svátků to nemělo mnoho společného.

Jinak mám rozečtený poslední díl Havraních kruhů od Siri Pettersenové s názvem Síla. Četli jste? A těším se na český fantasy debut autora Martina Bečana s názvem Kaziměsti. Kromě toho mám rozepsanou recenzi na Marťanskou kroniku od Raye Bradburyho, je to skvělá kniha, od jejího prvního vydání uplynuly desítky let, ale stále má co říci.

Ostatní aktivity

Green Beauty Market

Moje nejmilovanější kosmetická akce. Pro kosmetiku mám jako osoba ženského pohlaví  prostě slabost a obzvlášť když je přírodní a jen z těch nejvymazlenějších ingrediencí. Již dávno mě nechávají chladnou katalogy Oriflamu a Avonu, kolem obchůdku Yves Rocher také procházím nevšímavě (a že jsem tam kdysi byla pečená vařená). Ale jak mi někdo slíbí, že se budu moci toulat mezi stánky s tou nejpřírodnější kosmetikou, která je u nás k dostání, tak neváhám ani minutu. Vše se odehrávalo v krásných prostorách Prague Gallery Laufen Art of Bathrooms. Vystavovatelů bylo tak akorát, aby to člověk zvládl projít, omrknout a nebolela ho hlava a nohy. Vystavovatelé byli neuvěřitelně milí, zásobovali nás vzorečky, bylo možné si produkty vyzkoušet a na cokoli se zeptat a řada z nich měla i příjemné slevy. Kromě všelijakých krémů, šamponů a vodiček bylo možné okouknout i nejrůznější čistící prostředky do domácnosti a eko pomocníky nebo třeba ochutnat ženšenový čaj Kombe. Nakoupila jsem vánoční dárky i pár drobností pro sebe, očuchala co se dalo, nechala se nalíčit, nabrala inspiraci a už se těším na příští ročník.

Wellness víkend v Karlových Varech

Poprvé jsem byla na wellness víkendu a poprvé v Karlových Varech. A byl to skvělý zážitek. Už dlouho jsem toužila vypadnout z kolotoče práce, péče o děti a každodenních starostí. Tak jsme si se sestrou na Slevomatu našly nabídku víkendu v centru Karlových Varů, s masáží a vstupem do lázeňského bazénového komplexu v ceně.

Bydlely jsme ve čtyřhvězdičkovém hotelu Heluan & Ester a na to, že to měl být odpočinkový víkend, jsme ho pojaly celkem akčně. Sobotní dopoledne jsme strávily plaváním a následnou relaxací v sauně a vířivce v bazénovém komplexu Alžbětinských lázní. S gumovým tělem jsme se pak šly posilnit do super hipsterské kavárny Republica coffee a po dvou hodinách sezení nad cappuccinem a probíráním všeho možného jsme se přesunuly přes ulici na nejlepší bagely, co jsem kdy měla, do BAGEL Lounge. Pak následovala krátká procházka po centru, vypily jsme asi hektolitr zdejší léčivé vody (někteří nadšeně, někteří s menším odporem :-D) a po večeři (která jediná za moc nestála) jsme se přesunuly na masáž a rašelinový zábal. Celý den nás tak vyčerpal, že jsme v osm zapadly s knihou do postele (já vím, možná trochu nuda, ale pro matku dvou dětí největší zážitek :-D).

Neděle si pro nás přichystala krásné slunečné počasí, tak jsme vyrazily na rozhlednu Diana. Jako správné turistky jsme se nahoru vyvezly lanovkou a dolů už záplavami barevného listí sešly samy :-D. Krásné počasí se kolem poledne změnilo v zimu a ledový vítr, tak jsme se šly ohřát a posilnit dortem do Just Cake, výborné. Bylo to skvěle strávený víkend s mojí ségrou a doufám, že ne poslední :-).

Rozhovor se Siri Pettersenovou

Zahrála jsem si na novinářku a šla dělat rozhovor s autorkou trilogie Havraní kruhy. Řeknu vám, že jsem byla pekelně nervózní, ale Siri byla skvělá. Moc milá, příjemná, upovídaná, tak to šlo jako na drátku. Závěrem jsem z ní vymámila autogram a už se těším, na její novou trilogii.

Došitý quietbook!

Došito! Vážně, práce jak na kostele, volný čas nula, ale je hotovo a obávám se, že to dětem nedokážu dát, protože vím, že to zákonitě zničí a už to nebude tak krásné :-D .

První narozeniny

Moje malá princezna slavila první narozeniny. Velký mezník v životě malého dítěte. Oslavili jsme to v kruhu ryze rodinném a bylo to krásné.

A nyní slíbená soutěž:

Soutěží se o knihu Žena z kajuty č. 10 od Ruth Ware. Podmínky:

1.       Aby to bylo trochu tématické, tak by mě zajímalo, jak trávíte adventní čas a jaká je vaše oblíbená kniha s vánoční tématikou :-). Pište, komentujte, jsem zvědavá na odpovědi :-).

2.       Připojte vaši mailovou adresu, ať vás můžu v případě výhry kontaktovat

3.       Dejte like mojí fb stránce Secrets of Monis (není povinné, ale potěší :-)).

Soutěží se do soboty 16. prosince, výherce vylosuji v neděli 17. Tak vzhůru do toho! :-)

Oprawme se: Jak se stravou uzdravit

Autor: Stanislav Skřička

Nakladatelství: Nakladatelství Stanislav Skřička

Rok vydání: 2017

Raw, paleo, vegan, low-carb, bio, organic, makrobio... Nejrůznější výživové směry a přesvědčení se dneska skloňují všude, kam se podíváte. Kdo zapáleně nediskutuje o vhodnosti dát si každý den ke snídani vajíčka, nepopíjí zelené smoothie a neutrácí miliony za superfoods z nejrůznějších koutů světa, jako by nebyl. Spousta lidí tuší, že stravou se dá zvrátit a zlepšit nejen zdravotní stav (což je dle mého většinou první motivace), ale samozřejmě i vnější vzhled či prostě pocit ze sebe samého. Já sama se v tom plácám naplno. Po letech čtení všech možných knih o stravování, článků, studií a přednášek jsem měla pocit, že v tom začínám mít jasno, ovšem pak se mi dostala do ruky kniha Oprawme se od Stanislava Skřičky.

Tahle kniha se recenzuje velmi nesnadno. A proto hned na začátek přiznávám, že i přes veškerou snahu to napsat co nejvíce objektivně jsem neuspěla a spíše než o recenzi se jedná o mé subjektivní dojmy z knihy. Nejsem žádný výživový odborník, ale o stravu se zajímám už léta, takže si troufám tvrdit, že něco načteno mám. Stanislav Skřička ovšem staví mé všechny těžce nabyté znalosti a zkušenosti na hlavu a ukazuje, že citát „Vím, že nic nevím“  by se měl tesat do kamene :-),

Úvod autor věnuje vyprávění o tom, co ho vedlo k napsání a vydání této knihy. Pak ve zkratce vysvětluje, jak funguje příjem živin, co ve vztahu k výživě děláme špatně a jak na to, abychom to dělali lépe. Základem je dle autora enzymatická strava, kterou radí vhodně kombinovat se zdravým životním stylem a uvádí příklady, jak toho dosáhnout. Část knihy věnuje jednotlivým zásadním prvkům řádné výživy, radí jak zajistit, aby nic nechybělo a jak jednotlivé potraviny upravit, aby se z nich vytěžilo co nejvíce. A závěrem vás čeká několik příkladů enzymatického jídelníčku (svůj si najde každý, od lenochů až po zapřisáhlé vitariány) a pár konkrétních „receptů“. Závěrem vás navnadí příběhy reálných lidí, kteří si toto stravování vyzkoušeli, a je tak jasné, že nemlátí prázdnou slámu.

Přiznám se, že jsem se dozvěděla pár věcí, které jsem doteď netušila. Zjistila jsem, že moje oblíbená voda s citrónem po ránu není dle Stanislava Skřičky úplně správně, že himalajská sůl není zdravější variantou soli stolní a že s klíčením je to trochu komplikovanější než jsem si myslela. Také jsem byla překvapena zjištěním, že mé oblíbené vaření není tou nejlepší úpravou potravin, že moje milované mandlové mléko také není úplně v pořádku a že údajně nejhorší, co můžeme dělat, je potraviny kombinovat. Přiznám se, že s tím mám trochu problém, ale autor to v knize velmi hezky vysvětluje a uznávám, že určitou logiku to má.

Líbí se mi, že kniha není nijak zvlášť dogmatická, spíš se snaží čtenáře trochu pošťouchnout, aby udělal aspoň nějaké (i ty sebenepatrnější) změny v jídelníčku. Vše je velmi jednoduše a polopaticky vysvětleno. Přiznám se, že na mě občas až příliš jednoduše, holt coby medicínsky vzdělaný člověk to občas potřebuju trochu podpořit důkazy a studiemi, ale věřím, že laické čtenářstvo to ocení.

Autor uvádí, že se enzymatickou stravou se dají vyléčit téměř všechny nemoci, od relativně banálních jako je nadváha, ekzém, akné, migrény či třeba křečové žíly až po ty závažnější jako je epilepsie, rakovina či roztroušená skleróza. A pokud máte pocit, že jste naprosto zdraví, taková očista organismu jistě také neublíží. Uvedené rady jsou vhodné pro všechny věkové kategorie od malých miminek až po důchodce. Na své si přijdou i sportovci, protože Stanislav Skřička zásadním způsobem boří mýty, že svaly rostou jen z masa.

Moje zkušenosti a pokusy s enzymatickou stravou:

Přiznám se, že jsem zcela na raw jídelníček nepřešla, důvodem je zejména lenost a neochota měnit zažité zvyky. To uznávám bez mučení. Nicméně, nikdy neříkám nikdy a myšlenku, že jednou se takhle stravovat budu úplně nezavrhuji. Když jsem striktně vysadila lepek, cukr, mléko, maso a zařadila více jednodruhových svačinek v podobě čerstvé zeleniny a ovoce, cítila jsem jsem lépe, měla jsem více energie, zmizely mi kruhy pod očima... Takže na tom přece jen něco bude.  Bohužel naše sociokulturní okolí není úplně na takové stravování připraveno a ne vždy jsem se setkala s pochopením. Ale i přesto jsem přesvědčena, že strava má na naše zdraví a celkovou kondici velký vliv a že stačí i malá změna a je to hned znát.

Tuhle knihu bych určitě doporučila všem, co se zajímají o zdraví a zdravé stravování. I těm , kdo mají nějaký zdravotní problém s nímž si třeba lékaři nevědí rady a touží se léčit i jinak než jen polykáním pilulek.

Závěrem bych chtěla poděkovat Stanislavu Skřičkovi, který mi poskytl knihu k recenzi, díky níž jsem si tak rozšířila obzory a dostala mnoho námětů k přemýšlení :-).

Jak se na stravování díváte vy? Řešíte, co jíte, nebo je vám to jedno? :-)

Ozvěny velké písně: Hrdinský úpadek bohů

Autor: David Gemmell

Originální název: Echoes of the Great Song

Nakladatelství: Perseus

Rok vydání originálu: 1997

Rok českého vydání: 2015

„Při vší úctě, radní,“ odvětil Talaban s přátelským úsměvem, „myslím, že zapomínáš, jak je důležité ukázat, že máme moc. Jestli jsou ti cizinci alespoň trochu jako my, budou povýšení a přesvědčení o tom, že jsou nadřazení a mají právo vládnout. Představ si, co by se asi dělo, kdybychom my unikli velké zkáze, Říše přežila bez větší úhony a hlavnímu městu se nic nestalo. Plavili bychom se s Hadem po nových oceánech, hledali další rasy a podrobovali si je, jako jsme ot dělali vždycky. A dál si představ, že bychom našli rasu, která by byla podobná té naší, jen s tím rozdílem, že už by byla bez energie a neměla lodě, vojska,  žádnou skutečnou obranu. Uvítali bychom ji jako bratry? Neřekl bych. Ti cizinci nebudou hned vědět, že máme pouze jednoho Hada. Uvidí ho v plné síle. Potom nás možná budou brát jako sobě rovné.“

Na hrdinskou fantasy mě užije. Ale někdy nemám chuť číst rozsáhlé, mnohasvazkové ságy a bohatě mi stačí jeden jediný román. Ovšem se všemi náležitostmi pořádného fantastického dobrodružství, s postavami, které můžu obdivovat i nenávidět a s dějem, u kterého nemusím zas tak moc přemýšlet, jen si užiju parádní jízdu. Kniha Ozvěny velké písně byla dobrá volba :-).

Avatáři, kteří přežili pohromu, která zlikvidovala jejich Říši, jsou jen pouhým odleskem kdysi zářivého a mocného národa. I přesto se snaží zuby nehty udržet u moci a vládnout mnohem početnějšímu národu Vagarů a ostatním „podlidem“. Svou sílu čerpají z krystalů a ta jim zajišťuje nejen nesmrtelnost, ale i nadpřirozené schopnosti, které Avatárům dovolují si podmanit nynější svět a stavět se do role bohů. Ovšem krystaly se pomalu vyčerpávají a není možné je nabít. S tím se tak vyčerpává i moc Avatárů, kteří začínají být zoufalí. Jednoho dne u jejich měst přistanou cizí lodě a na břeh se vylodí nepřátelští Almékové, kteří jsou jim v mnoha ohledech velice podobní a jejichž Krystalová královna vyžaduje krvavé oběti. A tak začíná boj za záchranu světa.

David Gemmel je vynikající vypravěč. Já jsem se o tom přesvědčila při čtení Rigantské ságy (recenze na první díl zde). Vy možná znáte slavnou Legendu či jiné tituly z Drenajské ságy. A v Ozvěnách velké písně autor potvrzuje své právo být zařazen mezi klasiky žánru. Jedná se o vyprávění epického charakteru (epické stylem, nikoli délkou, ale dokážu si představit, že by se motiv dal využít na několik dílů) plné hrdinů i obyčejných lidí. Gemmell klade důraz na hodnoty jako je přátelství, čest či láska, které v současném světě trochu ztratily na významu. On je však oživuje a staví na nich charakter svých hrdinů a to bez zbytečného patosu a znevažování. A i když se ve své podstatě jedná o pohádku pro dospělé, kde dobro bojuje se zlem, černobílé vidění světa se mu daří přetavit do všech možných barev a nevyhýbá se ani lehkému morálnímu podtextu. Rasová nenávist, nadřazenost privilegovaných či úpadek kdysi úchvatné civilizace jsou poměrně nadčasová témata a Gemmell je předkládá v příjemně nenáročné verzi.

Ovšem prim pochopitelně hraje příběh samotný. Je to ryze hrdinské dobrodružství, kde chrabří muži (ale i ženy) bojují za záchranu svého světa, vládci kují pikle a vymýšlejí taktiky, jak přemoci nepřítele. A kde se z obyčejných lidí stávají hrdinové. Příběh je spletitý, ale ne nepochopitelný, reálie jakéhosi pseudostředověku se stýkají s kulisami doby ledové a nápad krystalové magie, čerpající svou energii ze slunce, je poměrně originální. A Gemmell umí nejen skvěle vyprávět, ale i napsat uvěřitelné a charakterově vyrovnané postavy. V této knize stojí za zmínku Talaban, válečník s tragickou minulostí a jeho přítel Hlavokam, Svatý Anu, jehož moudrost dokáže zázraky, původně obyčejná vesničanka Sofarita, která se shodou okolností stane mocnější než by si bývala přála a lehkomyslný zabiják Viruk, který umí vtipně oživit řadu scén.

„Mám tě rád. Vážně mám.“ Odmlčel se a z tváře se mu vytratil úsměv. „Můj astrolog mi řekl, že jednou spolu budeme bojovat na život a na smrt.“

Talaban se usmál. „Doufejme, že je to špatný hvězdopravec. Ale jestli ne, můžeš být klidný, pohřbím tě se všemi poctami.“

Viruk se opět zasmál. „Opravdu tě mám rád, Talabane.“

Děj svižně odsýpá, nikde se nezadrhává, ovšem autor to občas bere zkratkou a sem tam se přes podstatný časový úsek přehoupne v průběhu jedné věty, což je asi jediná nedokonalost na jinak skvělé knize. Sem tam se zastaví, aby dal čtenáři čas prožít emoce, kterými se postavy někdy nechají unést, ale pak pádí dál ke zdařilému finále. Až je vám líto, že kniha končí a říkáte si, že je škoda, že si s tím autor nedal víc práce, protože pár dalších dílů by si to určitě zasloužilo (ehm, já vím, trochu si rozporuji oproti začátku, ale začala jsem číst s tím, že chci jen jednohubku a skončila s pocitem, že to nemůže být konec a že chci víc :-D, chápete doufám... :-)) Je to zkrátka výtečná kniha, nad kterou zaplesá srdce každého fanouška hrdinské fantasy.

Četli jste něco od Davida Gemmella? Jaký je váš oblíbený kousek z žánru hrdinské fantasy? :-)