Pozitivní týden #26

Vánoce jsou tady! :-D To mi stačí ke štěstí samo o sobě, ale i tak bych ráda pár věcí vypíchla:

Malý princ

Letos jsme místo tradičních vánočních filmů zhlédli Malého prince. Měla jsem trochu obavy, zdali se tvůrcům podaří zachovat kouzlo této krásné knížečky, ale s potěšením můžu říct, že film je velmi povedený. Ačkoli se striktně nedrží předlohy a část příběhu je zkrátka klasická pohádka o tom, že důležití dospělí se ženou za penězi a zcela ztratili schopnost být dětsky spontánní, poetičnost Exupéryho díla zůstala zachována. Snímek je příjemný, místy dojemný a plný emocí a s hudbou, která dokonale podtrhuje celou atmosféru. Moc se mi líbila i netradiční animace, která ve filmu vyjadřuje prostředí knihy.

Vánoční besídka

Když jsem chodila do práce, každoročně jsem se těšila na vánoční večeři s kolegy. Teď mám místo toho dětskou vánoční besídku, což je mnohem neformálnější záležitost :-D. Ale se sejít se s ostatními maminkami, ochutnat připravené cukroví a snažit se zabránit dětem, aby nám nezbořily byt, byl nakonec docela dobrý nápad.

Dálkový kurz tvůrčího psaní pro blogery

Nikdo není tak dobrý, aby nemohl být ještě lepší. V duchu této průpovídky jsem na nabídku, zda nechci absolvovat dálkový kurz tvůrčího psaní pro blogery, kývla téměř okamžitě. Psaní mě moc baví, ale už dlouho mám pocit, že bych potřebovala zpětnou vazbu jiného typu, než mi dávají mí čtenáři, kamarádi a rodina. Pokud vás zajímá, jak takový kurz probíhá, tak se těšte na článek :-).

Zdobení perníčků

Jedna  z mých nejoblíbenějších vánočních činností. Můžu popustit uzdu své kreativní fantazii a pořádně se výtvarně vyřádit. Letos jsem si konečně pořídila pořádné zdobítko, takže odpadlo rozčilování se s mikrotenovým sáčkem, u kterého poleva tekla všemi směry. Takže letos to šlo jedna báseň, dokonce i s prckem, který zdobení pojal stylem napatlat polevu na perníček a oblíznout :-D. Fotku výsledku nemám, neboť jsem to zapomněla vyfotit a teď už všechny visí na stromečku :-).

Předvánoční návštěva

Konečně se za mnou zase přijela podívat má zaneprázdněná sestra s kamarádkou. Už jsem je dlouho neviděla, tak mě návštěva opravdu potěšila. Pojaly jsme to ryze vánočně. Ozdobily jsme stromek, pily punč, vyrobily (a následně vyzunkly :-D) tři litry vaječňáku, snědly hromadu cukroví a jiných dobrot a koukaly na filmy. Bylo nám doma tak dobře, že jsme se ani nevypravily na vánoční trhy :-D.

Už nedočkavě čeká na dárky :-D

Já si vánoční čas neskutečně užívám a přeji i Vám krásné a kouzelné Vánoce a pořádnou knížní nadílku pod stromečkem :-).

Máte z Vánoc radost stejně jako já? :-)

Krásné Vánoce!

Rok se s rokem sešel a na mě opět padá vánočně melancholická nálada a touha bilancovat. Letošní rok mi přinesl nejen krásnou a báječnou dceru, ale i poznání, že mateřství je sice nesmírně krásná, ale zároveň neuvěřitelně náročná záležitost a že nikdy nedokážeme odhadnout, co nám život přinese a kdo do našeho života vstoupí či ho naopak opustí.

Ledaskomu by se můj život zdál nudný, nezajímavý a svým způsobem ubíjející. Žádná rozjetá kariéra ani oslnivé cestovatelské zážitky, jen hračky, plíny a nekonečná únava... Ale ve skutečnosti je to úplně jinak. Mám dvě úžasné děti, obětavého a milujícího partnera, praštěnou ségru, která je mou nejlepší přítelkyní, knižní blog, který mě neskutečně baví, náš kočárkářský gang, který mě drží nad vodou v chvílích nejtěžších a taky víru v to, že ať procházím jakoukoli krizí, zanedlouho bude lépe -). A ač se to někdy nezdá a bude to znít jako to nejhorší klišé, tohle je to, co mě dělá doopravdy šťastnou.

Tímto vám, moji milí čtenáři, přeji krásné a kouzelné Vánoce, ať je strávíte obklopeni tím, co dělá šťastné vás :-).

Sněží, sněží: A láska kolem běží

Autoři: John Green, Maureen Johnsonová, Lauren Myracleová

Originální název: Let It Snow

Nakladatelství: Yoli

Rok vydání: 2015

„Jeb mi vzal kelímek z ruky a postavil ho na stůl, pak se ke mně naklonil  přejel svými rty přes moje. Když se konečně odtáhl, byly jeho oči teplé jako rozpuštěná čokoláda. Usmál se a já se rozpustila taky.

Byl to ten nejkrásnější Štědrý den na světě.“

Ve své honbě za příběhy s vánoční tématikou jsem pochopitelně nemohla minout opěvovanou knihu Sněží, sněží. Asi už jsem na tenhle typ literatury vážně stará, protože zas taková bomba to nebyla, a kdybych to nečetla zrovna v předvánočním čase, kdy k mé spokojenosti stačí, aby se hrdinové brodili závějemi sněhu, pravděpodobně bych byla vyloženě zklamaná. Je to zvláštní, druhá oblíbená vánoční kniha Dárek z pravé lásky je v podstatě stejného typu a ta mě baví hodně, letos jsem ji četla už podruhé.

Zdroj: databazeknih.cz

V knize najdeme tři povídky, od každého autora jednu, které se v té závěrečně krásně provážou. V povídce od Maureen Johnsonové Zasněžený expres zjistíme, co se stane, když uprostřed štědrovečerní noci sněhová bouře nedovolí vlaku pokračovat v cestě, Vánoční zázrak Johna Greena nám ukáže, že mezi přátelstvím a láskou je někdy jen opravdu tenká hranice a Archanděl prasátek od Lauren Myracleové nás ujistí, že každý člověk se může změnit a že k tomu stačí vánoční anděl a jedno roztomilé miniprasátko :-).

Vzhledem k tomu, že se jedná o žánr young adult, nikoho nepřekvapí, že hlavní hrdinové jsou mladí lidé, kteří řeší větší či menší vztahové trable. Hlavním tématem knihy je tedy láska a také naděje ve šťastné konce. Už od prvního řádku je nám jasné, že povídka skončí happyendem a radostným objetím ústřední dvojice. Že to zavání jedním velkým klišé? To bezpochyby ano, ale láska a vztahy k Vánocům zkrátka neodmyslitelně patří, i ten největší cynik musí uznat, že rande či polibky za tiché romantiky sněhové nadílky mají zkrátka své neopakovatelné kouzlo.

Nejvíc se mi líbila povídka Zasněžený expres, byla opravdu vtipná, se zajímavou zápletkou, sice naprosto očekávaným závěrem, ale pobavila mě. Hlavním lákadlem celé knihy je autor John Green, ale bohužel zrovna jeho povídka byla ta nejslabší. Ačkoli jeho knihy mám ráda, tak tady jsem měla problém povídku dočíst do konce, postrádala spád i zajímavost. Postavy byly tak typicky greenovské, že to působilo až nudně a tentokrát mi nesedl ani jeho humor, škádlení mezi hlavními hrdiny mi přišlo příliš pubertální. Možná jsem už na tyhle knihy vážně stará. V Archandělu prasátek mě zase neskutečně štvala hlavní hrdinka, která byla prvoplánově protivná a zahleděná sama do sebe, zkrátka velmi nesympatická. Jistě, aby se člověk mohl změnit k lepšímu, musí mít nějakou tu nemilou vlastnost, ale čeho je moc, toho je příliš. Ale pozitivně hodnotím provázanost povídek, to se autorům opravdu povedlo.

Stejně tak hodnotím příznivě atmosféru knihy. Závěje sněhu, jiskřivý mráz, třpytící se sněhové vločky, období vánočních svátků... To všechno působí magicky a máte chuť věřit, že štědrovečerní noc je jedinečná a přání se plní na počkání. Takže pokud nemáte vysoké očekávání a jen toužíte po trošce zimní romantiky, bude tahle kniha ideální čtení v adventním období :-).

Líbí se vám Sněží, sněží? Jakou máte vy oblíbenou vánoční knihu?

Moudré z nebe: Svět dospělých očima dítěte

Autor: Richard Skolek

Nakladatelství: Backstage Books

Rok vydání: 2015

„Po plavání jsme šli do krypty kapucínů, kde jsem se moc bál, protože tam všude leželi nějací mrtví páni a byli takoví hodně jetí, no já se jim divím, že je to baví, pořád jim tam někdo chodí a vokukuje je, to já bych raději ležel někde jinde, no ale protože jsem byl statečnej a zvládl jsem kryptu, tak jsme za vodměnu šli do kapucínský cukrárny na rakvičku, babičce se to zdálo hrozně vtipný, já jsem to teda moc nepochopil, ale vona se vůbec směje takovým divným věcem, minule se třeba hrozně řehtala, když jí strýc Petr z Rakouska přivez Mozartovy koule, to dostala takovej záchvat, že jí až tekly slzy.“

Psali jste si jako děti deník? Já ne, respektive velmi často jsem začala, ale nikdy jsem nevěděla, co bych si tam vlastně měla psát, tak jsem toho zase zanechala. Ale po přečtení téhle knihy si říkám, že jsem u toho mohla vydržet a kdo ví, jaké skvosty bych si za pár desítek let přečetla :-).

Zdroj: kosmas.cz

Nedá se říct, že by kniha měla vyloženě děj, jedná se opravdu o jakýsi deník. Ale nebojte se, nečeká vás nezáživný výčet denních činností hlavního hrdiny. Jsou to spíše střípky ze života malého kluka, který s údivem a mírným mudrlantstvím popisuje své zážitky, vztahy a události v rodině a často se zamýšlí nad věcmi, které nám dospělým přijdou normální a samozřejmé, ovšem v dětské mysli vypadají záhadně a nelogicky. Kniha vychází z osobnosti a zážitků autora, vypravěčem je tedy malý rozumbrada, tlouštík se svérázným postojem ke sportu, který má ve všem tak trochu zmatek a zároveň jasno :-).

Zdá se, že vyprávění plyne nezávisle na autorovi, neboť hlavní hrdina přeskakuje z myšlenky na myšlenku a polovina jeho úvah zdánlivě nedává vůbec žádný smysl. Takhle nějak si představuji, že to musí vypadat v mé hlavě :-). Věty jsou místy nekonečné a hloubání chaotické, ale kupodivu se to čte dobře, bez jakýchkoliv zádrhelů. Naštěstí je celá kniha rozdělena na kratší textové útvary, takže nehrozí, že by se v tom člověk ztratil.

S vtipem a humornou nadsázkou autor odhaluje svět dospělých, kteří si vůbec neuvědomují, jak jsou pokrytečtí, ambiciózní ve vztahu ke svým dětem a hlavně už úplně zapomněli nazírat na svět dětskýma očima. Řada situací je tak velmi úsměvná, a člověk si rázem vzpomene na své dětství, kdy mu svět velkých dospěláků připadal jako jedna veliká záhada.

„Šli jsme teda s mamkou na procházku a viděli jsme novou radnici, která je celá skleněná, je tam vidět skoro až na záchod, což mi přišlo dost divný, že tam by člověk zrovna chtěl mít klid, ale mamka říkala, že to je tahleta korupce, že syn pana starosty má firmu na mytí voken a že ten kapitalismus má holt nějaký díry, prej to nemám nikde vopakovat, tak já to nikde nevopakuju, protože tomu stejně moc nerozumím.“

Jak tvrdí anotace, nenaleznete zde žádnou literární uhlazenost, autor psal jak mu zobák narost, obecnou češtinou se text jen hemží, ale perfektně se to hodí ke stylu vyprávění (i když Volomouc jsem teda musela chvíli rozdýchávat :-D). Pokud si potrpíte na spisovnou a korektní češtinu, bude vám při čtení zřejmě trochu těžko.

Autor je jen o dva roky starší než já, tudíž jsme prožívali dětství téměř ve stejné době. Bylo opravdu milé zavzpomínat na doby, kdy jsme četli Foglara, koukali na Pobřežní hlídku, sbírali pogy a pařili na dneska již historických počítačích první střílečky. Ach, to byly časy :-).

Suma sumárum, kniha vás nijak zásadně literárně neobohatí, nicméně pokud se chcete na chvíli vrátit do dětství (obzvláště ti, kteří vyrůstali v devadesátých letech) a přečíst si něco netradičního, tak proč ne.

Za příjemný čtenářský zážitek děkuji přímo autorovi Richardu Skolkovi (díky za to věnování), a pokud vás kniha zaujala, nyní vyšlo druhé vydání pod křídly vydavatelství XYZ, které je oproti původní knize doplněno ilustracemi. Neváhejte :-).

Četli jste knihu? Jak na vás Moudré z nebe působilo?

Pozitivní týden #25

Nevyspání, zima a nulové sluneční světlo mají za následek to, že mi náladu dokáže zvednout kdejaká blbost. Tento týden například:

Nové díly Gilmorek

Gilmorova děvčata. Miluju je, zbožňuju je, uctívám je a zatím jsem nenašla seriál, na který bych se dokázala dívat pořád dokola. Raději nebudu přiznávat kolikrát už jsem všechny řady viděla, abyste mě neměli za cvoka. Kdyby to šlo, tak se stěhuju do Stars Hollow, chodím na jídlo k Lukovi a na páteční večeře k Emily. Takže vás asi nepřekvapí, že jakmile se objevily čtyři nové díly, musela jsem je vidět a to hned (což je se dvěma malými dětmi utopie a ze čtyř dílů se tak stala mnohadílná minisérie po deseti minutách :-D). Sice musím říct, že už to nebylo tak úplně ono, ale na obrazovce jsem byla stejně přilepená. Zkrátka parádní nostalgie.

Zdroj: gilmorova-devcata.cz

Kniha o hubnutí

Tohle mě nesmírně pobavilo. Zhruba měsíc po porodu mi k jiné objednané knize přišla publikace Hubneme se smoothies. Cože? Co mi tím kdo chce jako naznačit?? A ještě před Vánoci, kdy jsem se těšila, že kila navíc z neřízené konzumace cukroví budu schovávat za ta poporodní :-D. A korunu tomu nasadil můj milý, který dodal: „Super, koupím ti na Vánoce smoothie maker.“ Love him :-). Ale jinak je to kniha hezká, se spoustou receptů a návody, jak shodit nějaké to deko, ovšem nikdy jsem žádnou dietu nedržela a ani se do toho nehodlám pouštět, tak kdybyste o ni někdo měli zájem, daruji :-).

Kdo to chce? :-D

Cruelty free cukroví

Letos se ve mně nějak hnulo svědomí a s láskou ke všem živým tvorům máme všechno vánoční cukroví bez jakýchkoli živočišných produktů a palmového oleje, což mě docela dost těší. A protože synek si bude na cukroví pochutnávat taky, tak je i bez cukru a bílé mouky. Já vím, zní to asi dost nejedle, ale když máte ty správné recepty, tak je kupodivu docela dost dobré (alespoň to soudím z toho, že nám nějak podezřele rychle mizí z krabic). Takže letos se u nás mlsá s dobrým pocitem :-).

Hasičský výjezd

Vždycky jsem si myslela, že nadšení pro popeláře, bagry, buldozery, jeřáby a hasiče mají jen malí kluci, kteří na tyhle nevzhledné stroje dokáží koukat hodiny a hodiny (zatímco maminka pomalu přimrzá k chodníku), leč není tomu tak. Zažili jsme na procházce kompletní hasičský výjezd v plné polní. Tři houkající hasičská auta, ze kterých vyběhli hasiči v plné výzbroji mě zaujaly natolik, že jsem s nadšením koukala taky. A nejen proto, že zachránci byli dosti pohlední. Chápejte, adrenalin stoupá, vzrušení dosahuje vrcholu a to jsme byli jen pozorovatelé. Než se zhrozíte, co jsem to za necitu, že s radostí sleduji cizí neštěstí, tak dodávám, že to byl falešný poplach :-). Synek byl pochopitelně v sedmém nebi a stáli jsme tam tak dlouho, dokud jsme nezamávali poslednímu odjíždějícímu vozu. A tentokrát mi to ani nevadilo.

Vánoční výzdoba

Konečně jsem se vzmohla a zamořila náš byt vánočními ozdobami. Můj milý sice šílí, že uklizeno není, ale hlavně, že všude visí zvonečky, hvězdy a sobi, ale bez toho by to zkrátka nebyl ten pravý adventní čas. Já si teď každý večer zapálím svíčky, pustím koledy a užívám si těšení se na Vánoce :-).

Jaké jsou vaše drobné radosti? :-)

Portrét dámy: Svoboda ženy ve společnosti 19. století

Autor: Henry James

Originální název: The Portait of a Lady

Rok vydání originálu: 1969

Nakladatelství: VOLVOX GLOBATOR

Rok českého vydání: 2006

Překladatel: Kateřina Hilská

„Nejspíš ne. Až  moc ráda si děláš všechno po svém.“

„Ano, to je, myslím, pravda, ale vždycky chci vědět, co by člověk neměl 
            dělat.“

„Právě proto, abys to dělala?“ otázala se teta.

„Ne, ale abych si vybrala,“odpověděla Isabel.

Henry Jamesi, co jsi tím chtěl říct? Potíž s klasiky je ta, že napsat o přečtené knize článek není vůbec snadné. Někdy mám pocit, že jsem vlastně vůbec nepochopila, o co jde, a že se pod povrchem či mezi řádky skrývá něco, co mi zůstalo utajeno a že bych potřebovala, aby mi někdo dílo řádně rozebral (tímto zdravím svou učitelku literatury :-)). Stejný pocit, mám i po přečtení Portrétu dámy. Po prostudování autorova životopisu jsem si v tom udělala trochu jasněji, tak se na to pojďme podívat.

Obálka je vážně dost fádní a nezajímavá... 

Ocitáme se ve druhé polovině 19. století. Američance Isabel Archerové umírá otec a tak se vydává ke svým příbuzným do Evropy, konkrétně do Anglie. Zde půvabná a přívětivá žena vnese svěží vítr do jejich neměnného života, zvláště okouzlí svého nemocného bratrance Ralpha Touchetta, se kterým ji pojí vřelé přátelství. A nezůstane jen u bratrance, o ruku ji žádá bohatý lord Warburton, kterého k udivení všech odmítá, ačkoli by sňatek pro ni byl nesmírně výhodný. Stejně pochodí i její americký přítel Caspar Goodwood. Když její strýc umírá, odkáže jí značné bohatství, které ji zdánlivě dává křídla a najednou může dle svého přání poznávat svět, ale nakonec je právě onen obnos peněz důvodem, že Isabel končí v nešťastném manželském svazku, ze kterého není snadné uniknout.

Henry James nás nenechává na pochybách, že jeho cílem bylo rozebrat tehdejší společnost a její morálku a ideály. Američané ve velkém přesidlují do Evropy a tím nám autor nenápadně předhazuje rozdíl mezi zdánlivě moderně smýšlejícími Američany a přísně tradicionalistickými Evropany. Zároveň jako by se snažil pochopit veškeré zákruty ženského jednání a rozmarů  a rozdíly ve vztahu z pohledu muže a ženy. Ženské hrdinky  hrají v románu prim a setkáváme se s nejrůznějšími ženskými charaktery.

Isabel je nevšední hrdinka, se svou zvídavou myslí, otevřeným srdcem plným ideálů a touhou po poznání je jakousi oslavou ženské emancipace. Ač původně nemajetná se nenechá zlákat nabídkou k výhodnému sňatku a stojí si za svým přesvědčením, že si chce ponechat svou nezávislost a objevovat svět. Ovšem přes všechno své neutuchající nadšení je ve své naivitě stejně lapena a pod iluzí lásky se rozhodne provdat. Ovšem v manželství dochází ke střetu dvou zcela nesourodých bytostí, neboť její manžel vůbec není tak otevřený její nápadité mysli, jak se zprvu zdálo a od své ženy očekává, že ho bude bezmezně obdivovat a bez otázek poslouchat. A tak Isabel ztrácí iluze o svém životě a štěstí a snaží se pod vlivem sobeckého, egoistického a přízemního manžela ponechat si alespoň trochu volná křídla a zároveň nedat pod maskou manželského štěstí znát ostatním, jak hluboce se zmýlila.

Kontrast k této ženské postavě činí její nevlastní dcera Pansy, která je ve své bezbřehé poslušnosti vůči otci a snahy nevyčnívat a všem se zavděčit prototypem naprosto submisivní ženy. Madame Merlová je zdatná a nenápadná manipulátorka, která má svá tajemství. A Isabelina teta, paní Touchettová, je zase obrazem praktické, chladné a upjaté ženy. Henrietta Stackpoleová, Isabelina přítelkyně a zcestovalá americká novinářka, je naopak tornádem v konzervativní a úzkoprsé společnosti, která má co na srdci, to na jazyku, a není tedy divu, že řadě lidí není její osoba po chuti.

Mužské hrdiny vezmu jen ve zkratce. Myslím, že právě Gilbert Osmund (Isabelin manžel) je symbolem společnosti, která odmítá překročit své konvence a zažité tradice, ačkoli navenek se vyznačuje pózou moderní otevřenosti. Lord Warburton je ztělesnění uhlazeného britského aristokrata, Caspar Garwood naopak představitel obhroublého amerického muže a drahoušek Ralph Touchett je snad nejsympatičtější člověk z celé knihy, věrný Isabelin přítel, který ji s něhou z celého srdce miluje.

Kniha je místy docela těžkopádná. Autorovi nedělá problém se na několik stránek zastavit v salonu a během krátkého rozhovoru dvou postav rozebrat všechny jejich niterné pocity a myšlenkové pochody. Pohledy a letmé doteky se zdají být významné a autor se jim někdy věnuje víc než by bylo zdrávo. Proto jsou některé kapitoly opravdu zdlouhavé.

Co ovšem knize dává šmrnc, jsou břitké dialogy protkané nenápadnou ironií. Ačkoli postavy nevypustí z úst nic společenského nepřístojného, z jejich rozhovorů by se leckdy stěny pokryly jinovatkou. V dekorum zaobalený sarkasmus a urážky střídají chladné a strojené odpovědi. Jakoby autor nabádal čtenáře, aby odhalil faleš a přízemnost, která se pod povrchem ukrývá, a někdy se zdá, že se dané společnosti sám vysmívá a ukazuje, jak jsou všichni bláhoví a pošetilí.

Nebyla to úplně lehká četba, to přiznávám a myslím, že mi některé aspekty a významy tohoto románu stále unikají, ale jako obraz a kritika tehdejší společnosti to je rozhodně zajímavé.

Četli jste Portrét dámy? Máte rádi společensko-kritické romány?

Příslib krve: Prachmistrovská jízda začíná

Autor: Brian McClellan

Originální název: Promise of Blood

Série: Prachmistři (1.)

Nakladatelství: Talpress

Rok vydání: 2016

„Tamás vytáhl z kapsy hrst nábojů a rozmačkal je v ruce. Zažehl prach padající mu z prstů a usměrnil jeho energii. Prkna pod Nikslausem vybuchla, vyletěla vzhůru a vyhodila vévodu do vzduchu, než po hlavě sletěl do vody.“

Nedávno jsem na tuhle knihu četla recenzi, kde se mluvilo o jisté podobnosti s dílem Brandona Sandersona, který je jeden z mých oblíbených fantasy autorů. To mi nedalo a hned jsem zvažovala, že ji pořídím příteli na Vánoce. Ovšem náhoda tomu chtěla, že jsem na ni hned druhý den narazila v knihovně. Sice musím vymyslet jinou knihu pod stromeček, ale rozhodně toho nelituju. Sanderson to sice není, ale rozhodně se jedná o slibný začátek zajímavé a neotřelé fantasy trilogie.

Zdroj: casopisxb1.cz

Hned na úvod jsme svědky státního převratu. Král je svržen a s ním popravena řada šlechticů. V Adru, jednom z Devatera států, začínají nové pořádky. Za převratem stojí polní maršál Támas, nadaný prachmistr, a jeho prachmistrovská kabala a jejich přívrženci. Za účelem dát lidem lepší život sestaví radu, která má vládnout místo krále. Ovšem jeden z nich je zrádce. Kromě toho má na Adro zálusk nenasytný sousední stát Kez. Tamás má tedy plné ruce práce, aby udržel mír, adranskou nezávislost a sám sebe naživu. A aby toho nebylo málo městem se šíří zvěsti o povolání bohů na zem a dávná magie se probouzí.

Prachmistři, privilegovaní, obdaření. Ti všichni mají v McClellanově světě nadpřirozené schopnosti, ale pochopitelně se od sebe liší. Prachmistři jsou díky střelnému prachu schopni neuvěřitelných výkonů se střelnými zbraněmi a sem tam nějaké to šňupnutí je dostává do prachového transu, kdy necítí bolest či se jim zostří smysly (komu to připomíná Sandersonův Mistborn?). Naproti tomu privilegovaní jsou schopni kouzel a magie nejtvrdšího kalibru a obdaření se musí spokojit pouze s jednou výjimečnou vlastností (i když taková schopnost, kdy není potřeba spánku, by se mi teď fakt hodila :-D). Přiznávám, že zpočátku jsem v tom měla trochu chaos, ale postupně se to všechno vyjasnilo. Příběh se odehrává v jakémsi pseudostředověkém světě – král, církev, poddaní, kláštery - nijak zvlášť originální, ale kulisy pro fantasy příběh jsou to naprosto ideální :-).

Hlavní kostra vyprávění je postavena na snaze Tamáse dát stát Adro zase do kupy a vyjít vstříc lepším zítřkům. Ale ať se snaží, jak chce, neustále mu plány někdo hatí a každou chvíli jde o život. Ovšem Támas je vojákem skrz naskrz, tak ho nějaká ta kulka či skrytá dýka nemůže vyvést z rovnováhy. Kromě udržení vojenského pořádku má také za úkol objevit tajemství zlomení božského slibu a klidný spánek mu narušují i dávní předchůdci privilegovaných, kteří se náhle objevili a hodlají povolat boha Kresimíra, což by mohlo mít za následek zkázu celého světa.

Akce stíhá akci, moc času na oddech autor čtenáři nedává, život hlavních hrdinů je téměř neustále na vlásku, takže nuda nehrozí ani minutku. Užijeme si obléhání i boj zblízka, úplatné vrahy i nestydaté intrikářství. Hrdinové jsou sympatičtí, bojují na pokraji svých sil a jejich nezdolná síla by mohla být vzorem. Nějakým hlubším rozborem postav se autor nezdržuje, ale právě proto je tempo svižné a stránky rychle ubývají. A aby to nebylo jen o válce a zabíjení, občas to autor proloží nějakou tou humornou poznámkou či vtípkem, takže ve výsledku je čtení nadmíru zábavné.

„Doktore, co můžete Charlemundovi předepsat?“

Doktor se na bezvládného arcidiocela podíval svrchu. „Arzén?“

„Ne, vážně. Něco, co by mu způsobilo slušnou bolest hlavy a značnou ztrátu paměti.“

„Kyanid.“

„Doktore!“

Ačkoli je to autorova prvotina, jedná se o velmi zdařilé dílo. A závěr slibuje, že autor teprve nabíral dech, takže v dalším díle se rozhodně máme na co těšit. Druhý díl s názvem Krvavé tažení už je na pultech knihkupectví a třetí díl Podzimní republika by se tam měl co nevidět objevit :-).

Zaujala vás tato fantasy kniha? Četli jste nebo chystáte se Příslib krve číst?

Otolína a žlutá kočka: Krásně ilustrovaná „detektivka“ pro děti

Autor: Chris Riddell

Originální název: Ottoline and the Yellow Cat

Nakladatelství: Ella & Max, PRESCO GROUP, a.s

Rok vydání: 2016

„Otolína ráda řešila zapeklité problémy a vymýšlela chytré plány, ještě raději než se čvachtala v kalužích. Měla oči otevřené a uši nastražené pro případ, že by se setkala s něším neobvyklým.“

Asi začnu číst dětské knížky. Vážně. Úplně jsem zapomněla jak mohou být příběhy pozitivní, optimistické a vztahy nekomplikované. Po celou dobu čtení jsem si říkala, že mi kniha svým stylem něco připomíná a záhy jsem na to přišla – Kroniky Světkraje, které jako malá milovala má sestra. Není se čemu divit, neboť obě knihy pocházejí od stejného autora a ilustrátora. Chris Riddell tedy není na poli dětské literatury žádným nováčkem a musím říct, že kniha Otolína a žlutá kočka se mu vážně povedla.

         

Otolína je zvláštní dívenka se zálibou v netradičních sbírkách a pobíhání v dešti, která bydlí v mrakodrapu jménem Pepřenka. Její rodiče jsou nadšení cestovatelé, tudíž Otolíně tvoří společnost její přítel pan Moura, malý vlasatý tvor pocházející z norského močálu, který nemá rád, když mu někdo kartáčuje vlasy a déšť. Jednoho dne se Otolína dozví, že město zasáhla řada záhadných loupežných útoků, se kterými si policie neví rady. Kromě toho se pozoruhodně ztrácejí psí mazlíčci. A protože je Otolína zvídavá a s očima na šťopkách, nedá jí to a pouští se spolu s panem Mourou do vyšetřování na vlastní pěst. Podaří se jim kočičího lupiče vystopovat a zabránit další krádeži?

         

Začneme hezky od obálky. Ta je velice sympatická, červená se zlatými prvky a milou úvodní ilustrací, zkrátka zaujme na první pohled. Velikost knížky je tak akorát do dětských ruček a písmo je dostatečně velké, aby se nejmladším čtenářům dobře četlo.

Další, co je na knize lákavé a čím se kniha odlišuje od jiných dětských knížek, jsou velmi povedené ilustrace, které příběh bohatě dotvářejí. Tvoří převážnou část knihy a opravdu jsou moc hezké, nápadité a doplněné popisky a odkazy, takže se s textem vhodně prolínají (někdy máte pocit, že je to napůl komiks) a krásně rozvíjejí představivost malého čtenáře. Jediná škoda je, že jsou pouze černobílé (sem tam se objeví trocha červené), neboť kniha je o žluté kočce, která je ovšem žlutá jen na obálce a ve zbytku knihy je černobílá. Myslím, že barevnost by ilustracím rozhodně neublížila.

         

Samotný příběh je originální, mírně bláznivý a i přesto, že se jedná o jakousi detektivku pro děti, vůbec není hloupý. Právě naopak. Zápletka má hlavu i patu, rozuzlení má svou logiku a skýtá i ponaučení. Kromě toho nepostrádá ani vtipnost, některé nenápadné autorovy vtípky možná děti neocení, ale já se docela bavila. Kniha je určena pro děti od osmi let, proto jednoduchost čtení odpovídá, ale věřte, že to zaujalo i takového dospěláka jako jsem já :-).

         

Kniha se mi opravdu moc líbila, sice jsem ji slupla jako jednohubku, ale věřím, že zhruba osmiletému knihomolovi vydrží o dost déle. Určitě ji doporučuji, zvlášť pokud hledáte dárek k Vánocům pro malého školáka. S Otolínou neuděláte chybu. A pokud vás tato chytrá dívenka a její parťák zaujme, vězte, že s jejich dalším dobrodružstvím se můžete setkat v knize Otolína ve škole.

Za mimořádně příjemný zážitek děkuji společnosti PRESCO GROUP, a.s., Otolínu můžete zakoupit v jejich internetovém obchodě presco.cz.

Jaká byla vaše oblíbená dětská kniha?